Úvodem svého článku se musím omluvit za to čtveráctví s družinovými fotkami. Když už jsme děti fotili po slavnostním pasování na panoše u nasvíceného obrazu (samozřejmě že čelem), napadlo nás, že by se mohly rovněž otočit a napodobit tak děti na obraze. Ha ha ha. Samozřejmě máme i fotky regulérní, které také vystavíme...
Pasování si táborníci vysloužili tím, že se celou neděli snažili učit nové věci a také se trochu ovládat. Je to jitřenková varianta táborového kriteria. Zahrnuje třeba šplhání, psaní dopisu, zacházení se švihadlem, kotoul, představování se, básničku... A zasloužili si je samozřejmě také ranní tůňkou. Věděli jsme, že v pondělí tůňka nebude, protože byl v plánu celotáborový výlet, tak jsme do toho "praštili" hned v neděli. Výsledek byl velmi dobrý - bez velkých štráchů nám děti do tůně naskákaly, ani nepřerušily poutavou konverzaci. Například Vota Ž. mi cestou do tůně vysvětloval, že má děsně rád studenou vodu.
V noci na pondělí jsme se chystali na hrozivou dešťovou nadílku, kterou signalizovaly radary. Viky a Vojta začali po večerním kompletáři pobíhat po budově v pláštěnách, s baterkou a píšťalkou a nutili nás ostatní vedoucí učit se signály, na základě kterých bude spuštěna evakuace. Myslím, že byli poněkud zklamaní, když se dešťový pás robzil o Vysočinu a v noci nic nebylo. Není mi jich líto.
Pondělní ráno bylo zase docela teplé, ale spěchali jsme, protože jsme slavnost Nanebevzetí Panny Marie chtěli oslavit poutí do nedalekého Neratova. Ptáte se, jak se podařilo osmašedesát Jitřenek dostat za dvě hodiny ze spacáku přes čištění zubů, snídani, chystání a nástup pěšmo až k Zemské bráně, takže stihly autobus a byly v Neratově v 10 hodin na slavnostní mši svatou? No to díky neuvěřitelné zorganizovanosti jednotlivých družin, kterou se podařilo jednotlivým vedoucím zavést. Jsem v šoku. Zvláště v tomto vyniká družina Zuzan s vedoucím Šnekem. Po mši svaté, kterou koncelebroval také otec Tišek jsme v Neratově dostali oběd a byla beseda. Rodičové, divte se, nemuseli jsme se ani na moment zastydět, naopak, chování dětí bylo perfektně reprezentativní. Cesta zpět byl pěkný výšlap a déšť nás chytl jen čtvrt hodiny od tábora. Prostě z meteorologického hlediska paráda (tímto zdravím našeho táborového specialistu). Jestli dneska nebudou panoši zařezávat aspoň do půl osmé, tak nevím, kdy jindy by měli.
Dnes přišla první pošta. Dopisů bylo jen pár, choulily se v bedýnce, ale zítra to snad bude lepší. Pište! Jinak inetrnetové vzkazy jednou denně tiskneme a také dělají svou službu.
Na závěr ušlechtilá myšlenka. Víte, jak se zde k sobě chováme? S radostí a láskou. Tak totiž "definoval" tábor - když jsme se o tom bavili při sobotním táborovém ohni - táborník Honzík S. Že tábor se pozná podle radosti a lásky. To jsem byla v šoku poprvé. Tak my se od té doby snažíme zjistit, jak se to konkrétně dělá.
Mariana, vedoucí
