Poznámka: Audiozáznam koncertu najdete v multimediální galerii Jitřenky 2013. Přibude popiska.
Koncertík
Ke kulturnímu večeru pod jabloní jsme se sešli po usilovném nácviku v družinách. Večer završil slavnostní den ke cti Panny Marie, předsedala mu nejvyšší šlechta Hesperie – princ Jiří a princezna Jitřenka. Uvedl jej ministr kultury Álí, úvodní slovo měl otec Tišek.
O zahájení se postaral Matěj K. – bylo poněkud nesmělé, o prázdninách se patrně moc necvičilo, což je správné. Dále Verunka a Kateřina vyzvaly černé oči, aby už šly spát. Jako by spolu vystupovaly odjakživa. Kačka V. se zobcovou flétničkou zvládla skvěle úklonu před vystoupením. Krátký klavírní předěl mezi flétnami obstaral Michal P. Když nás Viktorka ve vzpomínkách přenesla k Princezně ze mlejna, v publiku vzbudila spontánní pobrukování. Ovšem pak první houslista toho večera, Mikuláš, rozbušil srdce ministra kultury tak, že to snad bude i na nahrávce. Anežka pokračovala na piáno tanečkem, za který si vysloužila od princezny pozvání do kapely pro zámecký bál. Pak nastoupila Jolanka s písní Beskyde Beskyde – hledá v notách, šermuje flétnou, otecMartin pomáhá a ano, skutečně dojde i na avizovanou píseň. Dále byla ohlášena společná hra sester P., tedy píseň Travička zelená, ovšem těsně před vystoupením došlo k rozladění houslí, a tak pouze Markétka rozezvučela flétničku; konečně vystoupení zpaměti. Dále má vystoupit Klárka a hrát zvonky na piáno –ano, je to možné; krátce, ale přesně. Katka K. vystupuje s Týnom tánom rovněž bez not, blýskavá čelenka ve vlasech, rozhodný postoj, promíjíme případné vrznutí, melodie jest patrná. Následuje drobná zmatečnost v triu uvádějícím celý koncert. „Já jsem z Kutné hory,“ ohlásil ministr. „Vy jste z Kutné hory, pane ministře?“ ptá se Jiří. „O, nikoli, jsem z Brna, Výsosti.“ „Tak proč říkáte, že jste z Kutné hory?“ „To neříkám. Říkám Já jsem z Kutné hory.“ „Tak to si tedy ujasněte, pane ministře.“ „Princi, na vás to proměnění v myš zanechalo následky… Vystoupí Zdíša, ona je z Kutné hory.“ Následoval rozhodný výkon na klavír; světlo reflektorů postupně dostává navrch, je 20.16, tleskáme.
Ministrovi to skutečně sekne, má červenofialové sako od otce Tiška, jak vypátrala módní redaktorka. Za červenofialovou kravatu od nás dostává palec nahoru. Před pochodem Jáchyma K. na klavír následuje pokus prince Jiřího přimět Šneka jako „ministra obrany“ k pochodu. Nebylo to dobré a myslíme, že to nebyla Šnekova chyba. Jáchymův výkon se podobal Šnekovu. Šnek by byl asi lepší ministr vnitra a Jáchym by mohl zkusit něžnější kus. Dále vystoupila Anička s housličkami o kanafasce: štelování not, hluboká úklona, odhození přebytečného svetříku, napjaté ticho, čistá hra.
Jsme v poločase, totiž polovině programu, ministr mrká za slunečními brýlemi. Uvádějící opět vtipkují, takže nejprve nemůžeme poznat, za bude znít píseň Putování nebo motiv z Pirátů z karibiku. Maruška P. to musí svou hrou na klavír „vysvětlit“. Bylo to o pirátech. Vedoucí Sýkorky vystupují v duu – housle a flétna. Dochází k ladění – poprvé v tomto večeru. Ministr to vydrží a do ladění nezasahuje. Hra jest strhující, Jitřenky se pohupují. Sýkorky jsou sehrané – když se děj zamotá, jedna vždy na druhou počká. Ladění se vyplatilo, souzvuky jsou krásné.
Pokračujeme v programu: „Víme, co je to kanón, že princi, ale co je to kánon?“ To objasnila Bětka T. Zvládla to
sama, jen za piánem. I když, poněkud byl ten kanón dvouhlavňový a skončil dříve, než začal. Ale princ Jiří to pochopil. Když nastupuje na pódium David, cvrčci mají nejprve, pokud jde o hlasitost, navrch. David se ale nebojí mikrofonu a zpííívááá. Složitou píseň od Jaroslava Ježka. Rytmicky výborné. Libuška usedá na piáno a reportér Štěpán ostří videokameru. Jestlipak dojde k záznamu a sestříhání? Ano, chceme zvěčnit tuto chvíli pod jabloní. Libuška hraje krátce, ale pěkně, bez chyb. Amálka už se trochu ztrácí v šeru – zareagují osvětlovači? Amálka hraje z hlavy a jde jí to pěkně. Název písně je tak exotický, že se ani latinkou nedá zaznamenat – něco arabského. Agátka píská na flétničku. Písnička neoposlouchaná, nějaká zahraniční. Následuje Veselý listonoš ve veselém podání Terezky a bráchy Dana. Dan se rozhodl postarat o toho „veselého“ a Terezka o hudbu. On má totiž v ruce něco opravdu divného – je to asi nějaká fotbalová bručička. „Kazu,“ radí Peťa. Raději bych to nazvala „prdítko“ – to si laskavý čtenář dobře představí, co to bylo za zvuky. Střídavě také „smrkátko“. Patrně to bylo do rytmu, ale nějak jsme tomu nemohli věnovat pozornost. Ale co to…? Do zvuků skladbičky Dú valaši dú začínají cvrkat první noční tvorové. Snad tyto zvuky nebudou vadit ani dalšmu vystupujícímu, jimiž se pro další chvíle stávají Tom, Hanča a Danča, veleslavní to umělci. Nyní pozor! Je tu celý sbor s písní Kdyby byl Bavorov. Říkají si Občané Hesperie a zní jim to, věru, báječně. S malými nedostatky jejich doprovodné klavíristky se snadno poperou a vystřihnou nám libý zpěv…
Pojďme dál, do konce zbývá už jen pár čísel. Kameraman se ptá, kolik jich ještě teda bude. Kapacita paměti jeho přístroje se pomalu naplňuje. Leč recitace – ta se musí zaznamenat! Cosi o vysvědčení se tu povídá. No to sad ne, vždyť už máme prázdniny. Zní další skladbička. Klavírní šňůru mladých umělkyň střídá HOCH jménem Filip. A není to vůbec špatné. No, uvidíme, co o něm uslyšíme za pár let… :) Moderátor oznamuje, že dalším vystupujícím bude Vašek. Vašek a jeho housle. Ač je příjmením Tichý, my jsme rádi, že se tak ve skutečnosti neprojevuje a jeho tóny z houslí vylézají celkem jasně. Ano, potlesk sklízí slušný. Velké flétnové trio hraje oblíbenou skladbu princezny Jitřenky, jak sama komentuje ještě před začátkem písně, Dva roky prázdnin. Zima čím dál větší. Ministr vybízí dobrovolníky, leč ti zájem nemají. Ale?! Prosím o zvýšenou pozornost! Na pódium přichází samotný princ Jiří a vypadá to, ano!, vypadá to, že se chystá sám zapět. Tak toto je, přátelé, překvapení pro všechny. Z jeho úst nám zaznívá jedna ze slavných árií Antonína Dvořáka. Takový je náš princ – zná pravé kvality vážné hudby. Nutno ještě poznamenat, že ho doprovází sám ministr. A další kousek. No jémine. Zpívající kuchařky (viz text ve zvláštním článku). Jedno číslo lepší než druhé, protože hned po třech nádherách v zástěrách přibíhá dvojice, co jen mele o buchtách – vypadá to na kuchtíka a jeho lásku. Publikum jásá, protože právě začíná slavný soundtrack české pohádky, píseň Buchet je spousta. Dnešní večer se pomalu chýlí ke konci a my pějeme píseň k našim andělům strážným…
Z redakce
Jirka, tatínek Jáchyma, dnes do telefonu říkal, že rodiče uvítají na internetu jakoukoli kravinku, jen když se dozví něco nového o dětech. Redakce se proto rozhodla přání čtenářů vyslyšet a rubriku „kraviny“ zavést:
-
Táborová kuchyně se u svých strávníků natolik dobře zavedla, že se stála fronta na přidání dokonce i u čočky. To prý tety kuchařky ještě nezažily.
-
Technické podmínky nejsou zcela ideální – za pravdu nám dá ten, kdo měl v průběhu předchozích běhů tu čest se zdejší kopírkou. „Miluji tuto kopírku: vždy, když potřebuji něco vytisknout, nezapomene se zaseknout,“ ulevil si Jára, když kvapně připravoval program dnešního koncertku. Jak vidíte, Jára i nadává ve verších.
-
Dnes jsme se pokusili o revoluční organizační zlepšovák – poslat děti po sportování, aby do sprch došly samotné! Zpravidla tam byly voděny po skupinkách. Organizátor Šnek byl z výsledku nadšen – doba sprchování se zkrátila na 16 minut a ušetřilo se několik členů vedení. Poznámky typu „ale některé děti tam přece nedošly,“ jej rozhodně nevyvedly z konceptu.
-
Někteří členové redakce získávají zvláštní pocit, že celotáborová hra o dobrodružstvích prince Jiřího a draka Ajaxe se zvrhává v téma „jak získat kabelku z dračí kůže pro princeznu Jitřenku“. Na to je potřeba si dát příště pozor. Nezní to příliš vznešeně.
