Po chvíli k němu přibyli další členové jeho kmene a táhli s sebou dva svázané muže v klerice, nejspíše misionáře, kteří vypadali pěkně vyděšeně. Nejprve se zdálo, že jim hrozí zbraněmi a chtějí jim něco udělat. Ovšem po chvíli, když přišel muž s čelenkou a velkou vyřezávanou holí v ruce, z čehož lze usuzovat že to byl náčelník kmene, rozrušení indiáni se uklidnili. Jal se náčelník vysvětlování v jazyce, kterému už naši misionáři rozumněli. A bylo zřejmé, že dvoum vystrašeným misionářům ublížit rozhodně nechtějí, ale zvou je spolu se všemi přítomnými osadníky na souboj v hodu diskem, běhu , skoku a dalších disciplínách. Toto pozvání naši táborníci přijali a pod jmény pěti indiánských kmenů, do kterých byli rozděleni, předvedli obrovské výkony. Nejobávenější, ale zároveň nejvíce ceněnou disciplínou pro indiány, je Maratónský běh čili indiánsky „jáguáří stopa“. Ve kterém absoultním vítězem byl Dominik Janko a z mladších i starších dívek Martička Kozlíková. A kteří osadníci byli tedy nejlepšími sportovci? Peťan Janko a Klára Vančurová za staší táborníky a za mladší to byli Honza Vacula a Eliška Pohlová. Myslím, že osadníci ukázali indiánům, že na starém kontinentu jsou lidé, kteří jak řekl velký náčelník:“Dokáží být rychlí jako puma, mrštní jako ještěrka a silní jako byzon.“
