Když práce voní

Již králici v klobouku věděli, že práce šlechtí. A když chceme, a dokážeme to tak vnímat, tak i povznáší. Na duchu i na těle. Prokázáno na květnovkách. Mnoho se udělalo. Mnoho přátelství se utužilo a navázala se i nová. Všude spousta úsměvů i smíchu. Takže i zábava. Jako by se nechumelilo i když se zrovna chumelilo. Ale takové jsou květnovky. Škoda, že na ně jezdí jen někteří. Ale jak to teda vlastně bylo?

První dva prodloužené květnové víkendy jsou pro spoustu z nás synonymem práce. Práce na Americe, kdy budujeme i udržujeme místo, kam se rádi vracíme, kde jsme zažili spoustu pěkných chvil a které by se bez naší pomoci, našich pracovitých rukou, ztratilo v závějích času, ukrojilo by část ze svého lesku a časem by třeba i zaniklo. Smyslem těchto setkání není ale jenom práce a odvrácení hrozby zakousnutí se zubu času, ale také vzájemné potkávání se a sdílení se navzájem, což je při práci jaksi jednodušší, krásnější i plnější. Jedním slovem, květnové brigády nám dávají šanci zažít kus nebe na zemi. Zahodit starosti a věnovat se těm kolem sebe a přitom něco dobrého udělat či vytvořit.

Zvláště první brigáda byla opravdu silným zážitkem. Vstávali jsme za mrazu, při práci nám déšť střídala chumelenice, občas se nám na malou chvíli ukázalo sluníčko, jako by se nám spíš chtělo jen vysmívat. Ale právě v těchto chvílích jsme společně kráčeli proti nepřízni počasí, podporující se navzájem úsměvy a dobrou náladou. I přes bláznivé povětří se udělalo mnoho práce. V našich myslích pak zůstane vzpomínka na nehostinné a studené počasí, vyvážené přátelským prostředím i hřejivými úsměvy darovanými si navzájem. Prostě nebe na zemi, pokud si představíme, že tam nahoře je taky občas nevlídno.

Druhá brigáda byla již ve znamení lepšího počasí i tradiční návštěvy děčínské party, která každoročně přijede posílit naše řady i náladu. Taky se na ně celý rok těšíme. Protože bylo i více času, brigáda trvala čtyři dny, stihlo se mnohé. Dá se říci, že až na nepodstatné výjimky se podařila dokončit většina prací, která byla naplánována. Pracovní nasazení našich děvčat všech věkových kategorií bylo takové, že po dvou dnech strhaly veškeré připravené ženské práce a pak se vrhly i do těch chlapských. Pracovní nasazení bylo obrovské.

Proto bych chtěl touto cestou srdečně poděkovat všem zúčastněným, i těm kteří naši práci podpořili třeba modlitbou.

A těm kteří chtěli a nemohli se z jakéhokoliv důvodu zúčastnit, můžeme slíbit, že to nebyla poslední brigáda, a že budou další a další a vůbec příležitostí bude ještě dost a dost. Těšíme se na vás příště.

A těm, kteří nechtěli přijet a nebo to považují za zbytečné, bychom chtěli vzkázat, že je moc potřebujeme, a že se moc těšíme, až i s nimi budeme zažívat nebe na zemi na Americe. Možná ani netušíte, jak krásně nám může společně být a jak si můžeme vzájemně darovat několik krásných společných okamžiků. Těšíme se na vás. Není nic ztraceno. Příležitostí bude ještě dost a dost. Třeba na stavěčkách nebo na zářijovkách, nebo na květnokách třeba v roce 2025. Určitě ale někdy přijeďte. Poznáte, že na Americe práce voní.