Na loňském rádcovském setkáním jsme dali rádcům za úkol zamyslet se a napsat, jací by chtěli jako rádcové být. Odpovědi si byly dost blízké:
„Chtěl bych být rádce hodný, trpělivý, zodpovědný, pracovitý. Chtěl bych být svým družníkům dobrým příkladem. Chci mít vždy na tváři úsměv a pomáhat jim. Chci aby se mnou byla legrace. Chci být svým družníkům oporou, aby se na táboře cítili dobře i když tam třeba nikoho ze začátku nebudou znát....“
Každý, kdo je vybraný, aby byl rádce družinky se snaží být dobrým rádcem, a to je přirozené. Každý taky k tomu má jiné předpoklady a vyniká v jiných věcech. Někdo je velmi empatický, jiný zase dokáže udržovat v družině krásného týmového ducha, někdo dokáže děti správně motivovat, každý jsem prostě přirozeně dobří v nečem jiném. Všechny tyto schopnosti a vlastnosti, nebo alespoň většinu z nich, jsou to, co každého člověka charakterizuje, to, co ho dělá jedinečným. A nikdo se v tom nezdokonalí, nebo dokonce se něco nenaučí jen za jeden víkend na rádcovském setkání. Každý se to musí snažit sám rozvíjet a pracovat na tom celý život.
A k čemu tedy ten rádcák je? Co tam rádcové zažijí? Bude jim to k něčemu na táboře?
Určitě ANO.
Budou celý víkend ve společenství RADOSTI, ve společenství s Kristem a se stejně starými kamarády, kteří budou mít na táboře podobnou funkci jako oni. Poznají se, zjistí v čem by mohli být jejich mezery, na čem by ještě mohli zapracovat.
Taky se naučí spoustu praktických věcí, které se jim na táboře, ale i v běžném životě, určitě budou hodit.
Naučí se jak se orientovat v terénu a jak například nezabloudit na výletě...
Procvičí si, jak poskytnout první pomoc...
Vysvětlíme jim, jak správně vést rozcvičku, aby byla pro jejich tělo prospěšná a ne zdraví škodlivá :-).
A mnoho a mnoho dalšího.
Těšíme se na Vás.