Třeba odpoledne - to bylo ve znamení stavění opevnění kolem zakotveného Jitřního poutníka. Plavčíci stavěli pevnosti na kraji lesa, aby dobře viděli, ale přitom nebyli viděni. Všichni byli tak zabráni do práce, že ani neslyšeli zvon z paluby, který svolával na svačinu. Nakonec byl hlad silnější a tak plavčíci odběhli na svačinu a po ní pokračovali v posilování těla při kondičním cvičení. Správní plavčíci musí umět šplhat a běhat a vůbec být silní a odolní. Když přijde bouře na moři, budou dobře připraveni odolávat všem nástrahám nejen přírodních živlů.
Čtvrteční jitřenkový den byl zakončen pravidelným matiné pod jabloní. Rád bych napsal pod legendární jabloní. Co ta už slyšela skladeb, písní a básní! Ještě za dob tuhé totality probíhaly pod třešní duchovní přednášky otce Tiška a dalších vzácných hostů, kteří na tábor občas přijeli. Ale dost vzpomínání na dávné časy a vraťme se k té slavné události, kdy plavčíci Jitřního poutníka předvedli své dovednosti. Flétna střídala housle, housle střídaly zas klavír, klavír byl doplněn flétnou, flétna zpěvem a to vše bylo prokládáno písněmi a recitacemi. Milí rodičové, máte šikovné děti. Velmi jsme si užili umělecký zážitek čtvrtečního večera pod širým nebem. Když už slunce úplně zapadlo a prostor pod jabloní osvětlovaly jen 300 W halogenky, zapěl nám Jára s Jančou operní árii „Když dva se rádi mají“. Bylo to důstojné zakončení večera. Otec Tišek nám na závěr požehnal a poděkoval všem vystupujícím za nezapomenutelný večer.
námořník Evža
