Dá-li Bůh. A abychom ji pomalu začaly připravovat. Totiž když jsme ji právě sklidily. Poté, co v drobném mrholení skončil tento čtvrtý běh tábora, bylo ještě třeba pověsit na usušení ztráty a nálezy (něco jich přece uniklo ostřížímu zraku rodičů), vytvořit zvířátkům důstojné prostředí pro zimní spánek (raději nechtějte vědět, kde), spravit vyvalené dveře od skříně, kterými se zvířátka provalila na Jitřenku při zahajovacím nástupu, a hlavně sbalit desítky drobných rekvizit, které dělají Jitřenku Jitřenkou. Zabraly jsme další menší stříbrnou plechovou krabici, takže nyní Jitřenka v cestovním balení zabírá jednu velkou a jednu poloviční (jenom hvězda zavěšovaná do táborové brány se do žádné nevejde, tak leží samostatně) a je připravena další rok vzdorovat času a v srpnu se zase setkat s novou generací panošů/pasažérů atp.
Táborové náměstí ještě stojí. Při závěrečném balení vládl pořádný chaos. Kvůli dešti nemělo smysl vstávat časně, a tak se rytíři, totiž králové a královny, stihli do oběda tak tak sami sbalit. Ono je těžké bourat stan, když v něm ještě odpočívá zvířátko a spacák a mokré plavky a motá se bezradný táborník. A i kdyby to těžké nebylo, dešti neporučíte, aby přestal. A i kdyby nepršelo, organizovat padesátku rozjařených Jiříků je úkol vysoce manažersky náročný. A i když jsme měli na place vedoucího Vojtu Kozlíka, prostě pršelo. Takže dobrovolníci Pavlík, Jura, Vrabec, Zetor, kluci Jankovi a Sokol (snad jsme na nikoho nezapomněly) mohli pouze uskladnit mobiliář stanů, celty musí počkat na vysušení sluníčkem.
Rovněž velké vyobrazení narnijské idylky ještě není sklizeno a zavěšeno na větvích prastaré třešně vítá každého nového příchozího na tábor a čeká, až doprší a uschne. A mezi tím děti hrk frk, autobusem do Brna. Myšlena ta třetina, která nejela vlastní dopravou. (Ti tedy hrk frk, vlastní dopravou.) O „vlastní dopravu“ se musela důrazně přihlásit jenom teta Marcela, která zůstala zmokle stát pod altánem se ztrátami a nálezy a tam se ke svému překvapení od ostatních dozvědět, že Ben, který ji svatosvatě slíbil odvoz do Čech, „už přece odjel a mával při tom z okénka“.
„Aleluja, aleluja, aleluja!“ Jsme rády, že je na co vzpomínat a že pohádka Jitřenka dobře dopadla.
Mariana a Bětka Lukasovy
