Apollo 17, oosbnost Eugena Cernana
Pro vás, kteří jste byli na Apolloletkách, mám pěkné doplnění k našemu vzpomínání na české kořeny ve vesmíru. A o tom, jak většina osobností kosmonautů byli zároveň věřícími lidmi. Takovou vzpomínku přináší k dožitým osmdesátinám posledního Pozemšťana, jehož noha stála na Měsíci, Eugene Cernana, portál Technet. Počtěte si třeba o osudu československé vlaječky, která byla na Měsící a kterou se v ČSSR mocipáni báli převzít.
Čtěte článek Poslední muž na Měsíci je Čecho-Slovák a slaví osmdesátiny.
Dosah Josefova života Josefa z Nazareta je nedozírný.
„Však si jej připomínáme hned třikrát. Vzpomeneš, kdy? Nu, tedy ve středu 19. března, kdy na něj vzpomínáme jako na snoubence Panny Marie, a pěstouna – dnes bychom řekli náhradního táty. Dále 1. května je svátek svatého Josefa - Dělníka. Práce jako zdroj obživy, a také jako znamení spolupráce s Bohem Otcem na stvoření a dotváření světa. Do třetice? No přece o svátku Svaté rodiny. Ten svátek je zajímavě pohyblivý. Připadá na první neděli po Hodu Božím vánočním. To může být 26. prosince, ale také by mohl připadnout až na neděli 1. ledna. To je ovšem svátek Panny Marie, Matky Boží a tak se svátek „vetkne“ do prvního „volnějšího“ dne. Ale k tomu dochází málokdy.
Význam tátovy role pro rozvoj osobnosti dítěte
Svatý Josef je světec, o kterém se mnoho nemluví, ačkoli jeho role v tajemství vtělení je naprosto zásadní. Když si uvědomíme, jak se moderní psychologie dívá na význam otcovy role pro rozvoj osobnosti dítěte, zarazí nás, jak obrovský úkol na sebe vzal ten, jenž takto sloužil vtělenému Božímu Synu.
Zdá se mi, že tato pokorná a nenápadná postava má co říct naší kultuře hledající novou identitu, a tudíž i nové otcovství. Nezplodil dítě, o které se měl starat, a přesto plnil svěřené poslání až do konce. Nedral se na místo Boha, ale ani se nevyvlékal ze svého povolání. Nepřivlastnil si dary svého Pána, ale cele na sebe vzal zodpovědnost, jež na něj byla vložena. A v tomto neustálém dialogu se svým Bohem, jehož miloval a s důvěrou uctíval, objevoval svou vlastní otcovskou identitu a zároveň umožnil dítěti, aby nalezlo tu svou.
Ke středečnímu svátku 19. března 2014
Evangelium na středu 19. března – na svátek sv. Josefa podává fakta, jež předcházela Ježíšovu narození. Evangelista Matouš je představuje z hlediska svatého Josefa, snoubence Panny Marie. Josef a Maria žili v Nazaretě; nebydleli ještě společně, protože manželství nebylo ještě uzavřeno. Maria mezitím po andělově zvěstování počala z Ducha svatého. Když si Josef této skutečnosti povšimnul, byl zdrcen. Evangelium nesděluje jeho myšlenky, ale říká nám to podstatné. Josef hledá, jak splnit Boží vůli a je připraven k nejradikálnějšímu sebezapření. Namísto toho, aby se bránil a dožadoval se splnění svých práv, volí řešení, které pro něho bylo obrovskou obětí. Evangelium říká: „Protože byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít“ (Mt 1,19).
Tato krátká věta nabývá svého vlastního a plného významu, pomyslíme-li na lásku, kterou Josef choval k Marii! Avšak i za těchto okolností chce Josef plnit Boží vůli a rozhodne se určitě nikoli bez bolesti potajmu se s Marií rozejít. O těchto slovech je třeba rozjímat, abychom porozuměli zkoušce, kterou musel projít Josef v oněch dnech, které předcházely Ježíšovu narození. Zkoušce podobné té, kterou prošel Abrahám, když po něm Bůh chtěl jeho syna Izáka (srov. Gen 22), totiž zřeknout se toho nejdrahocennějšího: milované osoby. Avšak stejně jako v případě Abrahama zasahuje Pán, který nalezl víru, kterou hledal, a otevírá odlišnou cestu, cestu lásky a štěstí: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého“ (Mt 1,20).
Toto evangelium nám ukazuje celou velkolepost duše svatého Josefa. Měl dobrý životní plán, ale Bůh měl pro něho jiné, větší poslání. Josef byl mužem, který vždycky naslouchal Bohu a byl hluboce vnímavý k jeho utajené vůli, muž pozorný vůči poselstvím, která k němu přicházela z hloubi srdce a shůry. Nezdráhal se následovat Jeho životní plán, nedovolil, aby mu zahořklost otrávila duši, nýbrž byl ochoten dát se k dispozici novotě, která mu byla představena tak zarážejícím způsobem. Byl to dobrý muž. Byl prost nenávisti a nepodlehl zahořklosti. Kolikrát je však naše duše kontaminována nenávistí, antipatií a záští! A to nám škodí. Nedopouštějme to. Ať je nám v tom příkladem Josef, který se tak stal ještě více svobodným a velikým. Přijal plán, který s ním měl Pán, a našel plně sebe sama, překročil sebe sama. Tato jeho svoboda zříci toho, co je jeho, vlastnictví svého života, a tato jeho naprostá vnitřní disponibilita vůči Boží vůli nás oslovují a ukazují nám cestu.
Uvažujme rozjímáním o Marii a Josefovi. O Marii, ženě plné milosti, která měla odvahu se cele svěřit Božímu Slovu; o Josefovi, spravedlivém a věrnému muži, který raději věřil Pánu, než naslouchal lidské pochybnosti a pýše.
Text papeže Benedikta XVI., převzato z webu pastorace: Benedikt XVI. 14. 8. 2013
A ke svátku Svaté rodiny: Nic v životě nemusí být banálním
Nahlížení Svaté rodiny z Nazareta prosvětluje celý náš život ve všech jeho pohledech až do posledního detailu. V existenci, kterou na sebe vzal sám Bůh, se najednou nic nezdá být banálním. Modlitba, práce, rodinný život, život kolem nás, kultura, odpočinek, všechno se může obnovit přítomností Slova v každodennosti každého z nás lidí.
Středeční svátek je DOPORUČENÝ. Pokud Ti to vyjde do kostela, bude to výborné.
Dobré prožívání postní doby i slavnosti svatého Josefa přejí
o. Tišek, o. Martin
