Budíček býval kolem sedmi, následovala ranní modlitba, a snídaně. Potom byla nějaká hra, a když byl přítomný otec Martin, účastnili jsme se mše svaté, oběd, znovu program, večeře a různá zábava až do půlnoci. Každá minutka byla dokonale naplánovaná a s radostí prožitá.
Hlavním organizátorem byl Woyta, a ten se, jako obvykle, řídil pravidlem: Čím víc akční, trhlé a originální, tím lépe. Proto se nám někdy stalo, že jsme si museli jít lovit snídani do lesa, a hrát si na pravěké lidi. Jindy jsme se ocitli v seznamce a vybírali s kým budeme sdílet romantickou večeři.
Samozřejmě nechyběly koulovačky, stavění obrovských sněhuláků a zpívání koled při svíčkách.
Den Silvestru jsme prožili velkolepě! Celý den jsme uklízeli, zdobili a chystali chlebíčky. Proto jsme mohli slavit s dobrým pocitem, že jsme se také podíleli na té kráse okolo nás. Po té co jsme zazpívali starobylou modlitbu svatého Gorazda do Proglasu, odpočítali sekundy do nového roku, a připili si ke štěstí a zdraví, čekalo nás venku překvapení v podobě rachejtlí, prskavek a svítících náramků. Zlatý hřeb večera byl živý Betlém v iglů, který kluci celý den stavěli. Večerka byla až v pět, proto mohly radovánky pokračovat dál. Koukali jsme na film, povídali si, a hlavně se smáli.
Když se na toto setkání teď dívám zpátky, nemůžu najít chybu. Lidi byli motivovaní a veselí a i když jsme se s někým na začátku neznali, netrvalo dlouho a už jsme se seznámili. Program se neopakoval, byl zajímavý a téma setkaní „sny“ se mi také moc líbilo. Ubytování bylo pohodlné a hezky vytopené.
Jinak řečeno, toto setkaní mělo velký úspěch a opravdu se povedlo. Nikomu se nechce domů a budeme na něj vzpomínat ještě hodně dlouho.
Marie Bližkovská
