V jedné vsi v Čechách bydlela malá holčička Lucie. Byla to holka jako každá jiná. Jednoho rána šla do školy. Tu v parku viděla bandu spolužáků z vyššího ročníku, jak bijí spolužáka Františka. Lucka však neměla odvahu něco říct. Po škole bylo náboženství. Pan farář jim vyprávěl o odvaze Jany z Arku. Vyprávěl také, že každý může být jako ona, ne zcela, ale vlastnostmi ano. Lucka po náboženství šla domů a přemýšlela o svém spolužákovi Frantovi. Řekla si, že mu zítra pomůže.
Ráno, když šla do školy, se situace opakovala. Lucka si vzpomněla na to, co si řekla, ale ono se líp říká než činí, a tak šla dál.
Ve škole to řekla své kamarádce a ta zase jiné. Nakonec se před školou celá třída domluvila, že v tom, Frantu nenechá. Když ho příští ráno zase otravovali, celá třída se spojila a bandu kluků odehnala. Když šla Lucka ze školy, byla ráda, že má oporu ve třídě. I když to sama nezvládla, poznala, že Johankou může být kdokoli. Jen se musí trochu snažit.
Anna-Marie (13 let), družina Lišek
