Inspirace Shakespearem, aneb Jak se mi líbí od Marušky
Jak taky občas vypadá příjezd na tábor v podání Sany
Restaurace obrazů, aneb dovedu popsat co vidím, Evička
Olympijský den, jak jej viděla Lili
Kátiny události dvanáctého dne
Lesní bojová hra
Podobně jako v loňském roce se i letos konala lesní bojová hra. Využili jsme k tomuto účelu nově koupený kus lesa. 4 družinky kluků i holek se seřadili pod lesem. Skupina vedoucích se rozmístila po určené oblasti lesa a hra mohla začít.
Pravidla byla následující – jakožto francouzští vojáci jsme se měli probojovat přes anglickou jednotku, abychom se konečně dostali k Orleánsu. Našim úkolem bylo probojovat se ke generálům přes jejich ochrannou gardu a zprvu si opsat jejich čísla, která měli připevněná na břiše i na zádech a poté je zajmout. Pravidla byla řečena a my se připravili na zahájení.
Rozběhli jsme se po celé vymezené ploše bojiště a začli hledat generály. Dřív než jsme je však stačili spatřit, vyběhla na nás ochranná garda. Byli to ti nejsilnější a nejvytrvalejší vedoucí vybavení obuškama.
Každý koho se jakkoli dotkli, jim musel dát hnědý lístek, představující život a musel se nechat obuškem vypráskat. Přestože jsme se museli často vracet pro životy, jsme postupně opisovali čísla, až nakonec ti první měli všech osm čísel a mohli jít lovit generály. To bylo poněkud obtížnější, protože se odvážlivec musel dostat až ke generálovi a dotknout se ho. První dva generálové šli docela rychle z pole. Třetímu se sice tolik nechtělo, ale taky byl brzo dole.
Ten poslední byl nejhorší, vyběhl na bunkr a jeho garda za ním nikoho nepustila. Pak se přemístil ke stromu. A konečně se našel odvážlivec, který na ně vyběh zezadu, a hra byla u konce.
Owen, Čápi
12.8.2009
Nejvíc se mi tady líbí, když hrajeme přehazku, tu vždycky hrajeme po cvičení nebo při večerním klidu. Potom se mi líbí táborový oheň, vždycky se sejdeme v Jerychu, zapálí se oheň a potom zpíváme. Otec Tišek nám vždycky něco řekne, zase zpíváme a tak to je pořád dokola.
Ještě se mi líbí odpolední a večerní volna. To si můžeme dělat, co chceme, a já většinou ležím a odpočívám. Taky se mi líbí dopolední programy, vedoucí vždycky vymyslí výborné hry, třeba hry v lese. Ty mě baví nejvíc.
Ještě se mi líbí kritérko a orlí pírka, nejlepší je šplh na tyč a z orlích pírek se mi líbí týmové úkoly.
Maruška, Veverky
1.8.09
1. táborový den
po roce zase tu. Na tábor jsem odjížděla z Prahy.
Ráno jsem už nemohla dospat, tak jsem se těšila.
Na místo, kde jsem se měla setkat s lidmi, kteří mě vezli na tábor, jsem dorazila o hodinu dřív.
Vyjeli jsme a po 20 minutách se začala před námi v tunelu tvořit kolona. Tak jsme chvíli počkali a zase jeli dál.
Za Prahou přišla další kolona. Já jsem byla v pohodě, ale Káťa byla nervní, že přijedeme pozdě na tábor.
Přijeli jsme v čas. Bylo úžasné se zase vidět se všema těma lidma, které přes rok nevidím.
Po přivítání byl nástup a pak následoval odpolední program – zabydlování, získání zápisníků,...
Večer se sedělo u táborového ohně, byl to krásný pocit tu zase sedět, mezi lidmi, kterě mám ráda.
Děkuji Bohu, že jsem po roce zase tu.
Sany, Ještěrky
Hra
Jednoho dne nám vedoucí řekla, že budeme hrát hru. Tak jsme se sešli před lesem, kde jsme tu hru měli hrát. Vysvětlili nám pravidla a mohlo se začít hrát. Běželi jsme a hledali obrázky svatých. Pak jsme si to museli pořádně dopodrobna zapamatovat. Běželi jsme k místu, kde stáli čtyři ze skupinky a jednomu jsme řekli přesně, jak ten obrázek vypadá. On běžel k určitému stanovišti, kde ten obrázek nakreslil. Bylo to vlastně tak, že 4 ze skupinky běhali a 4 ze skupinky kreslili. Bylo to docela těžké, ale zvládli jsme to.
Když to skončilo, tak nám vybrali obrázky a bylo to na přesnost a rychlost. No, a pak už bylo něco jiného a byli jsme rádi, že jsme to zvládli.
Evička, Veverky
Ranní tůňka a rozcvička
Nejlepší je ráno tůňka a rozcvička. Protože i když je nám třeba zima, tak je to rozhodně lepší, než mít nějakou nemoc. Jednou jsem se zeptala jedné vedoucí, proč musíme ráno chodit do tůňky a tak. A ona říkala, že bysme dostaly nějakou nemoc a taky to patří k táboru.
Když jdu do tůňky a je mi zima, tak ta tůňka bývá teplá a když je mi teplo, tak ta voda, neboli tůňka bývá zase moc studená. A proto se spíš snažím, aby mi byla zima. Rozcvička bývá taky dobrá, ale někdy mám blbou náladu a tak potom nemůžu ani běžet. Rozcvičujeme si hlavně nohy.
Sára, Veverky
8. táborový den – sobota
Olympiáda
Už od předchozího večera jsme věděli, že bude olympiáda, jelikož nás vedoucí obcházeli s miskami a my jsme si z nich losovali jména: Markéta, Kateřina, Ludvík, Dominik a Michael, která jsou názvy skupin, za které jsme bojovali. Ráno jsme zahájili tradiční rozcvičkou a poté mší svatou. Dali jsme si snídani a již v kondičkovém jsme vyrazili na louku a slavnostním pochodem jsme vyrazili za louku a slavnostním pochodem jsme vyrazili na nástup, při nástupu zástupci složili slib, že budou bojovat poctivě a čestně. Po nástupu jsme se vydali sportovat ve stejném seskupení jako při konvičkách.
Byli tyto disciplíny: skok do dálky, skok z místa, běh na 100 metrů pro starší a běh na 60 metrů pro mladší, běh do svahu, hod diskem, vrh koulí, hod krikeťákem, šplh na tyč, kladina, švihadla, přeskok přes kozu, jen pro děvčata oříškování s otcem Martinem – tajná disciplína. Po odpoledním volnu se běhaly štafety.
Jakmile se dodělaly disciplíny, tak jsme se vydali na svačinu. Po skončení svačiny zatroubili nástup a my jsme se shromáždili na náměstíčku. Zde o. Tišek řekl slavnostní řeč a povzbudil nás k Maratónskému běhu, udělil nám požehnání a ukázal nám výstřel, kterým bude startovat. Poté nám rozdali čísla, která jsme si připevnili na tělo, a napsali si je. Jirka nám popsal trasu a my se přemístili na hřiště, kde již byl připraven start.
Seřadili jsme se a zazněl výstřel. Všichni se rozběhli k lesní bráně a dál po cestě. Trasa byla dlouhá kolem 4 km. Ze začátku stoupala, ale ke konci naštěstí začala klesat.=) Nakonec všichni šťastně doběhli do cíle a poté vyrazili do sprch. Chvíli bylo volno a začal společný růženec.
Skončil růženec a chvíli poté jsme zaslechli první signál na nástup. Na nástupu se vyhlašovaly vítězové různých disciplín a ostatní je odměňovali potleskem. Jako poslední disciplína se vyhlašoval maratón. Někteří doběhli první, někteří poslední, ale ! NENÍ DŮLEŽITÉ VYHRÁT, ALE ZÚČASTNIT SE ! Olympijský den byl ukončen stáhnutím vlajek a uhašením olympijského ohně.
Lili, Berušky
11. táborový den
11.8.09
Den jako každý jiný
Dneska nám ráno pořádně prchlo. Chvíli to vypadalo, že ani nepřestane. I přes tu spoustu kapek, které na louku padaly z nebe, nás trpaslíci (jako každý den) vyhnali ven ze stanů.
Poté jsme seběhli kopec dolů do tůňky a zase zpět.
Protože jsme měli službu, vytahovala Hanka státní vlajku. Trochu se do ní sice zamotala, ale jinak to zvládla.
Jako služba jsme musely do lesa na dříví.
Po dobrém obědě jsme pomohly v kuchyni a pak zase hajdy do lesa.
Kondičku nám nahradil úklid v táboře a brzká, teplá sprcha. Já jsem potě šla fandit Beruškám a Žabkám při přehezce – Žabky po těsném zápase vyhrály.
A teď tu sedím za stany a myslím na to, jak všechno moc rychle uteklo, proč to nemůže trvat dýl a jak mi bude smutno až odjedu.
Doufám, že příští rok bude také tak krásný jako tento a že se tu všichni opět sejdeme.
Děkuji Bohu, že můžeme všichni trávit tak krásné chvíle společně, na tak hezkém místě.
Sany, Ještěrky
Příběh 12.8.2009
Dnešní den začal pro naši skupinku – tedy skupinku Vlaštovek jinak než pro ostatní táborníky. Měli jsme totiž tuto noc hlídku. Od 12 - 01 hodiny měly hlídku Peťa a Kačka Šumníková, od 01 – 02 hod měly hlídku (Kačka Pok.) já a Maruška a od 02 – 03 měly hlídku Kája a Barča. Druhou polovinu noci hlídaly Včeličky.
Ráno jsme kupodivu vstaly jako třetí, což se moc nestává (skoro vždycky jsme totiž poslední :). Tůňka byla teplá. Pak jsme si uklidily ve stanech a byla kontrola pořádku. Na snídani byly vajíčka a rohlíky.
Po nástupu byla mše svatá, kterou sloužil mimo jiné také p. Tomáš Holub. Po mši svaté jsme měli besedu s otcem Tiškem o tom, jak Tišek založil tábor a jak prožíval dětství. Po modlitbě „Anděl Páně“ byl velmi dobrý oběd → holanský řízek, tatarku a brambory. Všem nám moc chutnalo. V poledním klidu jsme nacvičovali v sednici na matiné. Odpoledne jsme měli cluby →dramaťák, přehazka, zpěv, hudební nástroje, první pomoc, kasárny, židovské tance, práce,...
S Kájou jsme se šla napřed koukat na kasárny k Ontárku a pak jsme šli hrát do salónu deskové hry. Odpoledne nám totiž malinko pršelo. Na svačinu jsme měli nivovou pomazánku, která všem moc chutnala. A nastala naše oblíbená kondička. My starší holky jsme měli Irču a Žanny. Ve druhém bloku jsme hrály bedbinkton a kopaly na bránu. Nakonec jsme si to ještě (my vlaštovky) rozdaly s ještěrkama v přehazované, který jsme vydrtily 2:0 na sety. A už se běžel náš milý běh. Malá Amerika ...
Po večerním volnu jsme měli družinkový růženec. Na večeři jsme měli moc dobré vdolky. Po večeři byl nástup. Večer bylo III. slavnostní matiné pod jabloní, kde jsme shlédli nádherná vystoupení, která „schytala“ velikánský potlesk.
Celý den se vydařil a moc jsem si ho užila.
Katka, Vlaštovky
