Je to prosté. Vyjde skupina, a ne za ní, ale naproti ní vyjde druhá. Trasa je daná. Skupina připravuje úkoly pro skupinu druhou, se kterou se v půlce míjí. Poté se role obrací a skupina plní úkoly. Zadání jednoduché, zábava veliká. A jaké úkoly jsme plnili? Třeba váleli sudy v půlmetrovém sněhu, sníh na sebe ze stromu sklepávali, obrazce do sněhu vyrývali a oheň na sněhu rozdělávali. Úkolem však nejtěžším stalo se, i přes množství sněhu, postavit sněhuláka, alespoň šedesáticentimetrového. Á, ano, málem bych zapomněl na hlavní důvod tohoto článku, a to: uvést výsledky úkolu nejvíce náročného na kreativitu. Skládání básničky. Nuže tedy, pokochejte se:

 

 

Ladovská zima v Orlickém lese

barevný fáborek úkoly nese.

Bruslení v potoce

baví nás velice

po nohách i na tučňáka

i Martina otce láká:

Nejraději hup do tůňky

zamrzaj mu z toho buňky.

Pak do kopce zpíváme,

sudy dolů válíme.

To, že jsme se minuli,

přešli úkol minulý,

nevadí nám ani trochu,

bylo dobře děvče, hochu!

Skupina pod vedením o. Martina        

 

V Orlických horách ledy jsou krásné,

až nad tím každičký človíček žasne.

Sněhu je tu hafo moc,

až voláme o pomoc.

Bruslíme a bobujem,

v sednici pak hodujem.

Dáváme si kuře s rýží,

břicha se nám po něm tíží.

To je konec naší básně,

tak se mějte prostě krásně.

Skupina pod vedením Peti Vojtka