...d`initiative. Až jsme se ráno probudili nedaleko bran Chinonu. Tam jsme se hned také dožadovali audience u Dauphina. Vysmáli se nám. Už tu prý byla jedna dívka, nějaká Johanka, která měla tu drzost, žádat po něm vrchní velení armády. Dauphin ji poslal do Poitiers, aby tam byla podrobena zkouškám a aby svatá církev mohla posoudit, zdali není pod vlivem ďábla. My nemusíme putovat až do Poitiers, stačí, abychom dokázali svou chrabrost a udatnost zde, v Chinonu.
Proto jsme se dopoledne věnovali vykonávání nejrůznějších zkoušek a dodělávání kritéria. Předváděli jsme, jaký impuls mají naše ruce, jak obratná jsou naše těla, jak umíme mířit a co to pro nás znamená, když se řekne: salto, saltare! Očividně jsme posuzovací komisi složenou z pěti rytířů veteránů moc neohromili. Museli si vzít čas na rozmyšlenou, zda nás vzít. My se mezitím naobědvali a odpoledne si ukrátili čas vzájemný kláním mezi družinami, do nichž jsme se rozdělili při pochodu do Vacouleurs, jak jsem psal již dříve. Jiné družiny šly pracovat, a některé šly do místních lesů na borůvky pro sváteční tabuli v sídle Dauphina.
Předpokládám, že právě to byly jedny z důvodů, proč nás komise shledala vhodnými pro královskou armádu, přestože nejsme ani urostlí ani statní, nýbrž obyčejní sedláci. Nebojíme se pracovat. Bylo stanoveno, že čtvrtého srpna můžeme vyrazit z Chinonu na cestu do Blois. Večer jsme šli brzo spát, přece jen to byl dlouhý den. Hier, nous voulons ...
Safraš! Výpadek proudu. Nemůžu již dále pracovat. Nu nevadí, káva již dávno vystydla a zase se mi podařilo udělat kus dobré práce. Aspoň vypiji obsah mého šálku. Stejně po kafi akorát usínám. Ale to ona nikdy nepochopí.
