Hoquet, hoquet, co to jen může znamenat? Slovo škytání, což je jeho význam v dnešní francouzštině, nesedí do kontextu věty, tak co to může být? Dlouho jsem nemohl přijít na zapeklitý význam tohoto slova, až mi pomohla šťastná náhoda. Když jsem si dal krátkou přestávku a zkoušel přijít na jiné myšlenky, zabrouzdal jsem náhodou na internetovou stránku věnovanou hokeji. A úvodní slova článku dne zněla: „Výraz hokejka může pocházet ze starofrancouzského slova hoquet, které znamená pastýřská hůl,...“

...tre perdu. Tak začala dnešní velká slavnost v Blois. Je skoro až symbolické, že v den, kdy toto krásné města slaví svůj „svátek“ do něj přijel nejvyšší velitel armády, panna, k níž dnes všichni tolik vzhlíží. A mečem, který jí dal archanděl Michael, touto zvláštní pastýřskou holí, dodala celé armádě sílu a víru v sebe samu.

Pro tuto velkou událost se konaly přípravy již dlouho dopředu. Slavnostní mše svatá s praporem, průvodem s křížem, svícemi a evangeliářem byla velkolepým začátkem celého dne. I činnosti naplánované na dnešek byly převážně slavnostního rázu.

Dopoledne i odpoledne jsme se drželi klasického, i když slavnostního, schématu. Část tábora se dopoledne věnovala jedné činnosti, část druhé a odpoledne se vyměnily.

Po obědě, během poledního klidu, vypukl na Velkém náměstí města Blois ohromný boj okolo místní kašny, protože bylo teplo a tak se vojáci začali do kašny navzájem házet a stříkat okolo sebe. Nejčastěji v kašně skončila děvčata, která tam kluci, samozřejmě z lásky, házeli jak na běžícím pásu. Jednoho z vojáků přitom bodla vosa do jazyka, takže nám na chvíli zatrnulo, ale jelikož jsme perfektně vybaveni, nakonec ani felčar z blízké nemocnice neměl po příjezdu téměř žádnou práci.

Jedna polovina tedy šla do lesa a kdo chtěl, mohl si nasbírat do kyblíku borůvek – takové slavnostní sbírání borůvek, které bylo spojené s putováním po okolí – vidíte tu návaznost na místní pouť?

Druhá polovina se věnovala různým činnostem, jak kdo chtěl. Nabídka byla následující: softbal, klub lanových hrátek, řeckořímský zápas, dramaťák, přehazka, ping-pong. Přestože jsme měli pouť a slavnost, naši nepřátelé to nerespektovali a snažili se nám ji znepříjemnit. Pokusili se nás přepadnout po úzké lávce vedoucí přes řeku, ale někteří z vojáků vzali do rukou zbraně a jako jednu z možných činností si zvolili dobrovolnou obranu lávky. Později ji nazvali kasárna.

Obrana byla náročná a dokonce i náš velitel George Matuçquea se při obraně lávky zranil na chodidle. Néanmois …

Zde souvislý text uprostřed stránky končí. Nechápu proč. Další řádky jsou už jen stručné a zmatené. Následující text jsem z nich vytáhnul a trochu upravil

Navečer jsme naši slavnost zakončili velkolepým kulturním vystoupením, takzvaným matinée. Jeho pojetí bylo vskutku velkolepé, záře z pochodní ozařovaly kolem dokola celý prostor, když umělci vystupovali a dělili se s námi o své dovednosti.

Nevím, proč pisatel kroniky najednou začal tak spěchat. Doufám, že se to dozvím na dalších stránkách.