Dnes odpoledne jsem si šel s kamarádem z legrace zaboxovat, ale oba jsme velmi soutěživí a nikdo z nás se nechtěl vzdát, takže jsem si dali oba pěkně do těla a hlavně do hlavy. Napsat následující řádky mě stálo nadlidské úsilí, přesto si nyní můžete přečíst, co se stalo v našem táboře během několika dalších dní, následujících po pouti v Blois.

…on, c`est moi. Naše další kroky nás přivedly před brány města Orleáns. Celé město bylo obklíčeno anglickými pevnostmi tak, aby do něj nemohly proniknout žádné potraviny. Uzavření sice nebylo dokonalé, po proudu Loiry se podařilo jednou začas projet lodím k jihu a zpět, díky čemuž mohly dovézt trochu jídla, avšak zdaleka to nestačilo potřebám celého města, a tak se v něm začínal pomalu rozmáhat hlad.

V tomto stavu jsme k němu narychlo přitáhli. Poslední dny nepatřily moje zápisy k nejdokonalejším, omluvou mi budiž fakt, že nás Johanka pobízela ke stále většímu spěchu, přičemž jí ani tak nešlo o Angličany jako o hladovějící obyvatele města.

Naše další kroky nás přivedly dovnitř do města. Dokázali jsme projet s konvojem zásob přímo pod očima anglických stráží, aniž by proti nám provedli jedinou akci. Ve městě nás uvítali všichni s jásotem, hned dali sloužit mši svatou na poděkování. Poté jsme se věnovali práci ve zuboženém městě.

Polovina tábora dostala dopoledne družinové volno, tyto družiny se během volna vystřídaly u starosty města O. Tiška na kus řeči, druhá polovina pracovala, hledala borůvky a cvičila country. Město je nyní na dlouhou dobu dopředu zajištěno a už jsme mysleli, že náš hlavní úkol je splněn. Jsme unavení a potřebujeme už nutně odpočinek.

Jinak je tomu s Johankou. Žene nás stále kupředu. Trvá na tom, abychom rozbili železný pás pevností svírající město. Naší skupině z Greux dala za úkol prozkoumat okolí, najít nějaké anglické důstojníky a posléze je zajmout. Tím udeříme na jejich nejslabší místo.

S polovinou vojska (druhá měla družinové volno) jsme se tedy odpoledne odebrali k lesu na severu, který jsme pročesali a opravdu – odhalili jsme přítomnost čtyř anglických důstojníků, které se nám podařilo dostat do zajetí. Johanka samozřejmě trvala na jejich přežití a tvrdila, že se nám budou ještě hodit. Alors…

Další stránky jsou zmatené a poškrtané, zkrátka nečitelné. Autor se nejspíše nechal natolik unést zápalem boje, který popisoval, že se to projevilo i na písemné stránce jeho projevu.

Navečer jsme vyhnali posledního Angličana od našeho města. Orleáns je teď pro nás už provždy NAŠE město. Sesedli jsem se v kruhu kolem ohně a zapěli několik polozapomenutých táborových písní. Johanka přitom opět slyšela hlasy a rozhodla, že další dny zasvětíme díkuvzdání za naše úspěchy a to formou modliteb. Modliteb díků za zdravé duše – mše a růžence, i modliteb díků za zdravá těla – sportem. Už se těším na sportovní klání následujících dnů. On va comme…