Uff, několik dalších stránek za mnou. Překladatelství je velmi náročná práce. A taky dost nevděčná. Teď když si představím třeba překladatele Bible z jejich originálních jazyků – to musí být hlavy. A hodně vytrvalé. Na podzim vychází Jeruzalémská Bible. Těším se až si ji koupím. Není sice z originálních jazyků, ale z francouzštiny, to však nevadí. Než vyjde, tak si aspoň můžu počíst v zápiskách Michella de Molla.

…e trouve? Je to týden, co jsme vyrazili z Toursu a dnes jsme dorazili do tábora v Blois. Že se generalissimem, který sem brzy dorazí, stala žena, nás udivilo, avšak že to je pasačka z Domremy, ta Johanka z Arku, dívka ze sousední vesnice, to nám vyrazilo dech. Zvěsti říkají, že po svém příchodu do Toursu nechala vyhnat z tábora všechny lehké holky a přikázala, aby každý, kdo chce bojovat, šel ke zpovědi.

Musím uznat, že se zachovala správně, ale chtít takové věci po těch ničemech? Dnešní francouzská armáda je spíše banda loupežníků než vojáků. Jedině zásluhou La Hira a Pontona de Xantrilla se ti ničemové nerozprchli a nezačali se chovat jako anglické hordy plenící sever Francie.

Očekáváme její příchod a očekáváme jej s napětím. Tím spíše, že se blíží zdejší pouť a všechno se na ni chystá. Je velká šance, že toho zneužijí Angličané a pokusí se napadnout město přes řeku od severu. Jako součást armády nás velitel města Blois poprosil, abychom se vydali střežit tamní lesy.

To byl náš úkol na dopoledne i odpoledne. Část tábora odešla bránit lesy na severu, druhá část pomáhala s přípravami blížící se poutě. Dvě družiny pracovaly a zbytek secvičoval country tance, abychom nevypadali při nadcházejících oslavách jako hlupáci. Stejně do jejich začátku určitě nevytáhneme, protože armáda se pohybuje velice pomalu a bude trvat dlouho, než dorazí do svého hlavního shromaždiště v Blois.

Komentáře k momentální situaci ve městě vypustím, protože se bezprostředně netýkají našich hrdinů a jako zdroj informací by mohly posloužit pouze spisovatelům realistických románů situovaných do té doby. Přejděme však k tomu, co dělali odpoledne.

Po náročném boji na sever od Blois se jednotky kolem poledne vrátily. Byly absolutně vyčerpané, protože lesy byly plné nepřátel. Okamžitě jsme poslali na jejich místo druhou polovinu a první zaujala jejich místo. Tedy nácvik country a místo práce měly dvě družiny mezidružinová klání. Tak proběhlo celé odpoledne. Na kondiční cvičení se opět sešel celý tábor, protáhli jsme svá těla a navečer si ještě trochu odpočinuli, i při družinovém růženci.

Když se začalo stmívat, zaplál v kruhu mezi námi zpívací ohníček, při němž jsme se trochu poveselili a oslavili tak úspěchy uplynulého dne. Přestože už byla tma, vzali si někteří z nás sebou svítilny, takže jsme vydrželi zpívat a hrát až do desáté hodiny. Alors...

A tak skončil den. Jejich i můj...