… le fin. Dnes ráno bylo poslední ráno, kdy jsme spolu. Johanka je mrtvá, Francie je na nohou, doma už je bezpečno. Vracíme se do svých domovů. Poslední ranní nástup, poslední mše, balení, poslední polední modlitba, poslední společný oběd a odjezd domů.

Po čas, který byl dlouhý, ale nám neskutečně rychle utekl, jsme šli za Johankou z Arku. Ona už došla svého cíle.

Podle očitých svědectví děkovala na hranici Bohu, za to, co prožila, a volala do nebe slova, která se stala naším heslem nejen pro dnešek, ale i pro zbytek našich dnů. “Jen ten kdo je schopen život dát, má-li opravdu rád, ví, co je láska.”

Šli jsme za ní a neodešli jsme z prázdnou. Každý se vrátil do svého domova a vrátil se jiný. Už nemůžeme být stejní. Prožili jsme něco úžasného a já pevně věřím, že ten krásný zážitek s námi půjde i po zbytek našeho života.