Ach jo. Dnes jsem si při basketbalu nějak pochroumal nohu a tak teď pokulhávám úplně za všemi. Aspoň mám více času na studium, čtení a jinou práci. Práci jakou je třeba překládání starého spisu z patnáctého století.

...il faut. V našem táboře se dnešního dne vystřídaly dvě osobnosti. Jakoby si vyměnili stráž. Ráno odjel pan biskup Krátký a navečer mezi nás zavítal generální vikář místní diecéze otec Holub. Je velice pěkné, jak si nás obyčejných lidí Johanka váží, že mezi nás posílá takové lidi.

Postup naší armády zamrzl na jednom bodě. Král je pasivní a odmítá táhnout dál. Nikdo neví proč. Šeptá se, že za to může jeho rádce Tremouille, který se staví proti Johance a jejím úspěchům, jak jen může. Je škoda, že nepostupujeme dále, přesto se snažíme nezahálet a nezakrnět.

Ráno silně pršelo a tak jsme ranní rozcvičku a tůňku odbyli, co nejrychleji a ačkoliv pršelo velmi silně, do snídaně déšť polevil, takže jsme mohli mít ranní mši svatou s třemi kněžími venku v kostele. Kostel v místě, kde přebýváme, totiž nemá střechu, válka mu ji sebrala a tak se zde mohou sloužit mše svaté pouze za pěkného počasí. Poblíž je i kaple, ta sice střechu má, ale je malá a museli bychom se do ní namačkat.

Po ranní mši odjel pan biskup, který byl pro nás velikou posilou, a jeho slova o nadšení, o svatém nadšení, nám budou znít v uších ještě hodně dlouho. Po jeho odjezdu jsme se rozdělili na dvě poloviny, které měly plné ruce práce.

První polovina se věnovala lovu orlích pírek, zkoušek naší zdatnosti a dovednosti, druhá polovina se věnovala záchraně památek z kostelů, které se chystají Angličané rabovat. Vzhledem k tomu, že některé sochy a obrazy prostě odnést nejdou, museli jsme si pouze zapamatovat a nakreslit jejich podobu, abychom je mohli později rekonstruovat.

Odpoledne jsme si role vyměnili a zdárně se dočkali večera, kdy přijela druhá návštěva. Když přijel otec Tomáš Holub, slavnostně jsme nastoupili, stáhli vlajky a pak se společně odebrali k modlitbě růžence. Ještě večeře a poté už začala večerní beseda.

Povídali jsme si o tom, jaké to je být křesťan ve válce, jak se to srovnává s naším svědomím. Jak moc je potřeba, aby mezi vojáky byl kněz, kterému se mohou svěřit, jak moc je válka hrozná. Otec Holub prošel v svém životě mnohem větším válečným peklem, než mi všichni dohromady, takže přestože následujeme Johanku a bojujeme proti Angličanům, o skutečné válce jsme zhola nic nevěděli. V deset hodin jsme besedu skončili a odebrali se ke spánku.

Bon so...