…parler. Dokonce se tu mezi námi zdržel po celou tu dobu. Ale dnes odjede. Jsme otci Tomášovi velmi vděčni za čas strávený s námi a doufáme, že se s ním ještě někdy setkáme, snad za daleko lepších podmínek, kdy už si nebudeme mít navzájem, co vyprávět o válce.
Po ranní mši svaté odjel. Ještě během ní nám pověděl příběh generála, který bojoval ve druhé velké válce, té co zachvátila celý svět. Chtěl jím vypovědět, co je to beznaděj, a prosil nás, abychom měli vždy jako křesťané naději. Vybral si vhodnou chvíli, protože to byla slova, která jsme dnes potřebovali slyšet.
Dopoledním programem byla beseda, tentokrát s otcem Tiškem, který nám vyprávěl příběhy ze svého života a vzpomínal na vznik objektu, v němž právě dnes přebýváme. Vydržel vykládat od konce mše až do oběda a je to pochopitelné, protože jako starý člověk toho opravdu mnoho prožil a tak se nám snaží naléhavě své zkušenosti, abychom se vyvarovali chyb, s nimiž se setkal u druhých lidí.
Odpoledne jsme uspořádali kluby: hraní na hudební nástroje, zpívání, kasárny, spirituální tance, první pomoc, dramatický klub, práce. Každý si vybral, na co měl chuť a náladu. Už nás ale to klubování vůbec nebaví. Jsme vojáci a máme jít do boje – ne tady sedět a koukat se jak Angličané sbírají sílu k odporu před naší mocí. Ale ne, král trvá na tom, abychom seděli a nic nedělali. Co pak můžeme udělat?
Navečer k nám měl přijet klavírní virtuos, jeden z nejlepších v celé Francii, možná i ve světě. Každopádně koncertoval po celém světě. Bohužel žije trochu bohémským životem a tak na něj není moc spolehnutí. Takže … nepřijel, prý snad někdy v blízké době. Nu nevadí, když nepřijel virtuos, máme dost vlastní kapacity, abychom si uspořádali vlastní kulturní večer a odehrálo se Třetí matiné pod jabloní. Vysoce kvalitní a profesionální akce – všichni posluchači odcházeli plni dojmů a dobré nálady. C`est le moment, quan..
