Dnes byla neděle. Mám rád neděli. Snažím se, aby to byl den sváteční, den plný rituálů, které jindy nedělám, den zasvěcený Bohu. K dnešnímu obědu jsem měl kuřecí křidélka s rýží. Slavnostní jídlo – ve všední den se nehodí. Najedl jsem se stejně dobře jako mí přátelé, s nimiž jsem skrze starou knihu ve spojení i přes propast času.

…. C`est le jour victorieux! Dnes jsme se probili do Remeše! Po dlouhém a únavném pochodu, kdy jsme byli při ranní mši svaté vděčni, že jsme mohli při kázání aspoň chvíli posedět a vyslechnout si krásná slova útěchy z úst o. Tiška.

Po načerpání duchovní síly při mši svaté jsme se odebrali se slovy bojového chorálu Chvalte služebníci na rtech na sever od našich pozic na travnaté pláně před Remeší, kde se až do oběda konala klání v pěti disciplínách. Před Remešskými hradbami jsme po vzoru Jozuově táhli naše velké bílé obléhací stroje s nápisem ARO, dále jsme ukazovali svoji vytrvalost při přeskakování i podbíhání lana, dokázali svou rychlost při jízdě na koloběžkách a předvedli svou sílu při přetahování o lano. Obránci Remeše z nás museli mít po takovéto přehlídce hodně nahnáno.

To se projevilo po slavnostním obědě; dnešní den byl slavnostní, protože s Johankou v čele nikdo nepochyboval, že prohrajeme a tak bylo dnešní kuřátko jakousi předchutí chvil odpoledních, chvil vítězných. Po obědě jsme se vrhli na zbytky obránců Remeše, protože spousta z nich po dopoledni ze starobylého korunovačního města francouzských králů rychle prchla.

Boj byl urputný a dlouhý, obránci nechtěli dát svou kůži zadarmo, ale nakonec město po hodinovém boji padlo. Abychom se dostali do Remeše, museli jsme běhat na místa, kde byly nějaké slabiny a vytrvale tak vysilovat obránce, přitom jsme museli pochodovat v šiku i za tmy, tahat členy družinky přes hradby, střílet ohnivé šípy na střechy bašt a vozit si zásoby, nedivte se, že to Angličané vzdali. Naše bilance – beze ztrát, jejich bilance – ani jeden zbytečný mrtvý. Za všeobecného jásotu jsme opět slavně zvítězili.

Přišel čas na chvíli odpočinku a slavení. Během krátkého volna, které jsme měli, se všichni po boji slavnostně ustrojili, abychom se mohli společně poveselit při tanci na oslavu dnešního úspěchu. Taneční zábava byla nádherná, tančili jsme klasické lidové tance, tance pocházející až z dalekých zemí za mořem a také tance moderní. Na závěr jsme se chytli za ruce a zapěli Manilskou hymnu (nádherný chorál mladých pocházející z minulého století).

Když se slunce nachýlilo nad obzor, sesedli jsme se okolo slavnostní hranice, kde se pěly srdceryvné písně, potulní kejklíři předváděli humorné scénky a nakonec okolo nás, prostých lidí, prošla Johanka i s právě korunovaným králem Karlem. Na takovýto zážitek do konce života nezapomenu. C`est par....