...aprés midi. Po včerejším svátečním dni jsme si mohli dovolit trochu pospat. Vstávali jsme relativně pozdě, což ale nebránilo tomu, abychom toho hodně stihli. Jen sebou musíme trochu více hodit. Vše šlapalo podle plánu, až do nástupu.
Během něj totiž přijela kontrola z nadřízeného départmenu. Protože jsme nyní královská armáda, musíme dodržovat některá pravidla, především zdravotní a stravovací, abychom neměli v táboře žádný zdroj možné nákazy a epidemie.
Kontrola samozřejmě dopadla výborně, protože heslem nás, bývalých obyvatel vesnice Greux, nyní členů královské armády, je snažit se být ve všem vždycky nejlepší, a to tak jak nikdo před námi. Jedinou drobnou chybkou byly dva zapomenuté knedlíky v chladících chýších, ale takové chyby se většinou ani nezmiňují.
Sice se zdržela mše, ale kněží zkrátili kázání, takže se částečně podařilo dohnat časovou ztrátu. Mimochodem, včera k nám přijel na návštěvu biskup Stanislav Krátký, který nás povzbudil mnoha dobrými slovy. Především zdůrazňoval, že je potřeba nadšení. Nadšení do všeho.
Během den jsme rozděleni na části buď pracovali, šli na vycházky, měli mezidružinová klání, nebo besedovali s otcem biskupem. Všichni se stihli u každé činnosti prostřídat, takže nikdo neměl komu co závidět.
Kondiční cvičení bylo o blok kratší, protože Královská herecká a hudební společnost si pro nás jako pro jedny z dobyvatelů Orleánsu a Remeše připravila velice speciální umělecký kus, dramatické oratorium Jeanne d`Arc au Bucher autorů Paula Claudela a Arthura Honnegra.
Večerní koncert stál opravdu za to a drtivá většina vojáků si jej opravdu naplno užila a jistě měli spoustu dojmů, o něž se pak ještě později dělili. Naštěstí nás zítra nečeká nic náročného, král stále odmítá i přes naléhání Johanky vytáhnout na Paříž, takže zůstáváme v táboře. Doufám, že se to do příštího týdne trochu rozhýbe a nezůstaneme tu déle, než bude pro náš zdravý odpočinek potřeba.
Bon soi...
