..dans le matin. Jelikož jsou naši duchovní otcové stále pryč, museli jsme se místo ranní mše svaté opět modlit růženec. Nejhorší na tom je ta nejistota. Kdy se vrátí? Podaří se jim přesvědčit krále, aby zasáhl ve prospěch Johanky? Nikdo netušíme.
Přestože mezi námi vládne nadále nejistota, snažíme se udržovat stále v pohotovosti. Třebas plněním orlích pírek. Otevřela se úplně všechna a tak se taky všichni činili. Každý, kdo měl zájem, se také mohl účastnit lovu trofejí při trofejních disciplínách.
Před obědem přijeli konečně po době, která se zdála tak nekonečně dlouhá, oba naši duchovní otcové se zdrcující zprávou: Karel nepodnikne nic pro záchranu Johanky a s okamžitou platností rozpouští všechny jednotky, které pod ní dosud sloužily. Tohle už bylo moc. Nemohli jsme pochopit, jak se mohl takto zachovat. Po obědě všechny družiny opustily tábor, aby se s tím pokusili po svém o samotě vyrovnat.
Skončili jsme – tahle zpráva je dost jasná. Když se vrátily všechny družiny zpět, čekala nás poslední svačina, poslední zkrácené kondiční cvičení, pak večerní mše, která nebyla ráno. Poslední večerní nástup. Vyhlásily se nejúspěšnější a podle našeho lidského „nespravedlivého“ soudu nejlepší družiny a jednotlivci. Jediný, kdo může opravdu spravedlivě posuzovat, je pořád jenom Bůh, který vidí i to, co je skryté.
Poslední večeře a poslední táborový oheň. U něj jsme vyslechli zprávu, která byla snad nejhorší, jakou jsme mohli dostat, přesto jsme ji všichni v duchu očekávali. Johanka byla v Rouenu odsouzena a upálena. V předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie byla na nebe vzata i Johanka.
Avant hier, avons étre, dejá, demain, nous sommes éclaré...
