Bonjour, mé jméno je Michel de la Molle, jinak též pater Michal. Přijal jsem kněžské svěcení a deset let jsem působil jako farář ve vsi Greux. Od narození našeho Pána již uběhlo čtrnáct set dvacet devět let, když naši ves již potřetí vyrabovali anglické hordy. Třetí rabování bylo nejhorší, pobili při něm polovinu obyvatel a zničili veškerou úrodu.
Všichni přeživší se rozhodli odejít pryč a zanechat za sebou vše. čím jsme byli. I já jsem odložil mešní roucha, modlitební knihy a rozjímavé modlitby a jako jeden z nich se vydal s nimi. Je nás asi sto a nedaleko obce Monastére jsme rozbili tábor. Náš velitel George Matuçquea stanovil pravidla, abychom mohli spolu v táboře vydržet. Ke konci jeho promluvy k nám přiběhli dva podivní muži, které potkalo podobné neštěstí jako nás. Pozvali nás, abychom je následovali k Dauphinovi nechat se naverbovat do francouzské armády a bránit naši zemi.
S radostí jsme šli s nimi, překonali nemálo překážek, než jsme stanuli u oblastního správce sira Roberta ve Vacouleurs, který nám vydal Dauphinovým jménem pověření k cestě do Chinonu, kde se můžeme setkat se samotným princem, přidal i nějakou zbroj a popřál nám hodně štěstí.
Zmínil též, že před pár dny poslal do Chinonu již jednu výpravu. Eskortu s nějakou dívkou z Domremy, vsi sousedící s Greux, která tvrdila, že je vyvolena, aby zachránila Francii. Jmenuje se Johanka z Arku. Od zítřka tedy půjdeme v jejích stopách.
Večer jsme se ještě chvíli sžívali s novým prostředím, dokud k nebesům nezaplál slavnostně zapálený oheň na poděkování Bohu. Jelikož je dnes sobota, již jsme nikam nevyráželi, nýbrž posečkali na zítřejší večer, abychom neznesvětili neděli. Aujourdhu .....
Další text již nebyl čitelný, budu muset pár stránek vynechat.
