Jelikož v okamžiku, kdy jste po dlouhém rozfoukávání, během něhož se váš obličej zcela zahalí do poletujícího popela a žhavých úlomků, dosáhli optimální teploty, začnou působit okolní fyzikální jevy, které rozžhavené uhlíky okamžitě chladí. Tím pádem je nemožné vytvořit z vonné pryskyřice - kadidla optimálně hustý dým a z toho důvodu nebudete Tiškem pochváleni za dobře odvedenou práci, což se v opačném případě většinou stane.
Nicméně pokud užijete již dříve zmíněný aparát, stává se pro vás „žhavení“ hračkou. Jednoduše nahřejete jeden uhlík nad plamenem, vložíte ho mezi ostatní a pak již jen za působení fénu dochází k prohřátí celé kadidelnice.
Tímto procesem jsem s Lukinem, mimochodem vynálezcem použití této pohodlnější metody, během letošního velikonočního setkání prošel vícekrát. A to proto, že jsme měli při všech obřadech na starosti obsluhu kadidla. Avšak velké množství času strávené v kadidlovém kouři mělo za následek to, že se naše mysl stala poněkud otupenou ke zbývajícím částem programu.
Tím pádem se tento článek nemůže podrobněji zabývat ani prožitými přednáškami, vycházkami či jakýmikoliv jinými aktivitami, které se letos na Americe na Velikonočním setkání odehráli.
Martin Klumpar
