Náš běh byl uzavřen tak krásně, jako se začal. Ať se stavíme „water-resistant“, jak chceme, stejně nám to nejlépe šlape, když je krásně a povzbudivo už shůry. První táborový víkend byl v tomto předpisový, naopak jsme se na prvním nástupu začali pěkně připékat. Mnozí tomu dali korunu při výletu do žambereckého aquaparku a ačkoli „jsme jim to říkali“ (rozuměj Tišek a já, kteří jsme s některými dalšími zůstali v táboře), opovážili se přismahnout.
Rovněž závěr tábora byl takto horký. V pátek těsně před táborovým ohněm za mnou přišly tábornice s přáním, že by chtěly spát pod širákem na táborovém náměstí. Poslední táborovou noc se legrácky jaksi nesluší, tak jsem pro ně neměla pochopení. V noci přišla parádní bouřka a vyčistila vzduch. Mám-li úvahu o počasí uzavřít, napadá mě, že jsme si na Radosti užili suprové léto.
V pátek před odjezdovou sobotou jsou na večerním nástupu vyhlašovány výsledky celotáborové hry – letos Putování po stopách apoštola Pavla. Vzpomínám si, že pro mě jako tábornici býval ten den vážně vzrušující. U vedoucích je tomu ale stejně. Do poslední chvíle nevíme, kdo zvítězí. Když po konci poledního volna pošleme družiny strávit poslední společný čas při vycházce, pořádně si máknem, abychom spočítali všechny zatoulané talenty, ocenili celotáborové aktivity, popsali v zápisnících list vyhrazený pro pochvalu. A tak píšeme a zařizujeme a těšíme se při tom na buchtičky s krémem a táborový oheň. Člověku bývá do breku, když tuší, že se oheň kvůli počasí nevyvede. Ale to se letos nestalo...
Na nástupu se konalo překvapení v tom, jak těsné mezi sebou měly jednotlivé družiny talentové mezistupy. Kdyby se zaokrouhlovalo na desítky, sdílely by mnohé spolu místa. A hlavně bylo nevídané, jak dobře se umístily chlapecké družiny. Rovněž mezi jednotlivci získaly dívky jen obě třetí místa. Absolutním vítězem v soutěži jednotlivců se stal Martin, rádce Racků, který už je stejně jednou nohou vedoucím.
Závěrečný oheň nebyl bujarý, nebyl nervózní – byl přesně takový, jak se patří. Vydrželi jsme tak dlouho, až vyšel „měsíček na nebi hlubokém“. Měli jsme co dělat, abychom mládež po skončení zahnali do stanů. Vedoucí Piškot z toho byl už docela na nervy (a to celý tábor prohlašoval, jak vydatně dospal svůj učitelský školní rok).
Otec Tišek při mši svaté varoval, že ve stávající sestavě se už nikdy nesejdeme. Uvědomila jsem si to silně právě u táborového ohně. Tábor letí svým řádem a měla bych chuť potkat se s mnohými za poněkud méně předpisových okolností. Ale to se nepodaří. Proto na to vyzráli ti, kteří nespoléhali na potom a užívali každou chvíli tábora naplno. Určitě mezi ně patří i desítka táborníků vyznamenaných při závěrečném nástupu orlím perem ušlechtilosti.
Přeji vám, ať jsou vaše netáborové postýlky dnes obzvláště měkké a chladivé a vaši blízcí ať s vámi mají trpělivost. Máme co rozdýchávat, postupně z nás ty zážitky jistě vypadnou J.
Zdraví vaše šéfová
Mariana
Máte něco veřejného k tomuto běhu? Pište, diskutujme - pod článkem.
