Jitřenka 2010, krásná plachetnice s osmi ušlechtilými plachtami, šesti kajutami a třemi stěžni, ukončila svou cestu. Je třeba ji uložit, zakonzervovat, jako do lahve. Takovou, k jaké se chceme po dnech, měsících a létech ve vzpomínkách vracet. Ta láhev ovšem nemá ještě svou pomyslnou zátku. A tak si dovolím malou rekapitulaci, letem světem, z každého kýblu s nervama něco, jak se to ještě zmatenému účastníku může vybavovat…
DĚŤÁTKA
Celkem 63 táborníci (31 chlapců) v šesti družinách. Oproti tradičním družinám (Družina prince Jiřího, Družina barona Dob
romila, Fénixova družina, Ajaxova družina a Družina princezny Jitřenky) přibyla Družina občanů Hesperie. Rozhodli jsme se totiž vyjít vstříc zájmu o 4. běh a zvýšit kapacitu. A vyšlo to. I když nevím nevím, jak by to vypadalo, kdyby se nejednalo o skutečně hodné děti. Krom standardních situací jsme neřešili žádné nezbednosti anebo zlobení. Velké ulehčení přineslo, že se během tábora nestal žádný úraz (krom běžných provozních škrábanců a podobně) či nemoc. Je to jistě vizitka pro zdravotnici Babičku Evičku, která se s dětmi sice mazlila, ale rozhodně nepárala. Nebo jinak, nepojala své království jako ubytovnu, nýbrž jako ošetřovnu a osvědčeným receptem „lentilka s čajem“ vyléčila nejeden splín převlečený za bolení bříška.
POČASÍ
Nevěděli jsme minuty ani hodiny. Vděčností mě naplňuje, že úvodní i závěrečná sobota byly bez srážek, to jsou z hlediska organizace klíčové momenty. Také v pondělí se podařilo zasadit výlet do pěkného počasí. Ale jinak až do pátku spíše dubnové poměry. Měli jsme ale trumf v rukávu – tatínka Petra, dislokovaného meteorologa princezny Jitřenky. Na tomto místě dovolte vyznamenání tomuto příteli na telefonu:
Vyznamenání Diamantové kapky ze stříbrného mraku před zlatým Sluncem II. stupně.
Uděluje se nejvýše jednou za 3 roky na výročním shromáždění asociace pracujících ve vladařském průmyslu, které pořádá princezna Jitřenka ve svém letohrádku na břehu Křišťálového jezera. (Třetí stupeň je podmíněn víceletou službou, tedy v případě Petra by se muselo jednat o opakovaně osvědčené schopnosti.) Návrhy na vyznamenání podávají společnosti typu Fanklub ctností barona Dobromila, Asociace výkupčích zbrojní plátkové oceli nebo Volný spolek komtes bojujících za práva posledních exemplářů čehokoli.
PROGRAM
Program se mezi občasnými kapkami deště dařilo utvářet podle hesla „bude-li v úterý pršet, na výlet se půjde v pondělí“. Stíhlo se ale mnoho. Celodenní výlet do Letohradu a jeho muzea a zámecké zahrady. Olympiáda rozložená do dvou dní. Koncert, dva táborové ohně, krásné scény dokreslující slavnostní pasování na panoše a později i na rytíře. 
POSLEDNÍ DRAK
Kouzlo táborového příběhu na motivy knihy A. de Qincey Poslední drak letos krásně umocnily profi kostýmy, které jen a jen pro nás vytvořila Iveta Ševčíková. Však jste na fotkách viděli princeznu Jitřenku, prince Jiřího i Ajaxe. Nejkrásnější je, když potom chodí mezi námi děti a ujišťují se: „Ale ten princ, to byl Martin! Já jsem ho poznal. Jo jo.“ Děkujeme.
POSLEDNÍ DEN
Bourání se aktivně zúčastnili rodiče od 14 dětí. To je opravdový rekord a velká potěcha. Kdo pamatujete strašidelně pršavou závěrečnou sobotu loni (my někteří jsme tehdy neuschli ani do večera), dáte za pravdu, že bylo potřeba bourání tábora nějak lépe organizačně podchytit. Trval na tom mimo jiné vedoucí Ludva, který tehdy taky pořádně zmokl. A tak jsme avizovali a zvali osobně i internetem. Výsledek byl ten, že v době závěrečného nástupu už byl skutečně tábor sklizen, a to včetně papírků a smetí, což je skvělé. Ještě jednou moc děkujeme všem. A samozřejmě také vedoucím z jiných běhů, kterých přijelo skoro dvacet. Rovněž bylo, z mého pohledu, příjemné prožívat závěrečnou mši svatou i oběd už v širším kruhu s těmi, s kterými jsme beztak po celý čas pomocí internetu komunikovali a tábor spoluprožívali.
RODIČE
Rok od roku mi tábor připadá více jako, s prominutím, reality show. V dobrém slova smyslu, ale uznejte. Fotečky, články, kniha návštěv, telefonáty. Všechno v jediné snaze, udělat tábor dětem příjemnější a rodičům důvěryhodnější. Průvodním jevem je, že se i více známe s rodiči, více komunikujeme. A rozhodně vnímáme, že ledacos, co uděláme, není bez ohlasu. Děkujeme za veškerou podporu. Byla pro nás skutečně povzbuzením.
VEDENÍ
Vedoucovat na Jitřence, to je pro nás velkáče tak trochu za odměnu. Řada vedoucích už měla za sebou fungování na některém z předchozích běhů tábora a těšila se na zcela jinou práci oddílového vedoucího. Přispíváme si na stravu a pracujeme bez nároku na odměnu, takže nás může být skutečně dostatek pro hladký průběh běhu s tak malými dětmi.
Byli jsme spolu rádi. Je to také tím, že vedení je doslova multigenerační. Díky všem, kdo přijali pozici „žolíků“, tedy praktikantů pro práci všeho druhu. Díky na druhé straně bardům, kteří do práce vnášeli nadhled a zkušenosti. Díky duchovním otcům Tiškovi a Martinovi, kteří jitřenkový čas předkládali Pánu Bohu každodenní eucharistickou obětí.
Také nám moc chutnalo. Není možné na tomto místě znovu nepoděkovat kuchařkám Marcele, Šeri a Stáně. Zláště první jmenovaná měla jako hlavní kuchařka permanentní stezku odvahy. Není to legrace krmit na devadesát krků. Díky za všechny ty skvělé polévky, salátky a vůbec.
Kdosi mi v rámci toho závěrečného mumraje, plného euforie ze zakončeného díla, povídá: „Proč pořád jen říkáte, že to pro vás dospělé byla zábava? Vždyť jste se taky nadřeli, tak ať nikdo neříká, že jste si tu pobývali na rodinné dovolené.“ To je asi jen otázka konverzačních návyků. Ovšem faktem je, že práce to byla. Celoroční. Významnějších porad bylo asi pět (užších i plenárních), vyměněných mailů desítky, najetých kilometrů stovky, provolaných minut nespočet. Nejde o to, že se jedná o dobrovolné vklady. Jde o soustavné úsilí, které se neztratí a které posílilo naše přátelství. Nechci, aby zapadly třeba následující květy humoru, které vyrostly na „smetišti“ předtáborového vypětí a únavy. Kochejte se tím, co by se dalo nazvat „Vedoucí se těší na Jitřenku“:
----- PŮVODNÍ ZPRÁVA -----
Od: "Ludvik Škrob"
Komu: Jhq@taborradost.cz
Předmět: [Jhq] Všem milým účastníkům běhu zvaného Jitřenka
Datum: 10.8.2010 - 23:40:46
Všem milým účastníkům běhu zvaného Jitřenka, dle Napoleona „mým národům“
Já, jako takřka nejstarší, mechem obrostlý, duchem mladý, pohybem usedlý s potěšením oznamuji, že vítám do právě založeného klubu PVO /neznalým později vysvětlím/ dva čerstvé, elánem obdařené členy Evžu a Martina. Oba noví členové nás vytrhnou z letargie neotřelými nápady, které překvapí často i je samotné. Pokud by snad vyčerpáním usnuli, tak je rád zastoupí čekatel na členství v PVO - Standa Dlouhá Noha - Vojta Kozlík. Bardi - teplé plavky s sebou!!!!
Věřím, že nás čekají neopakovatelné nádherné dny s neobyčejnými lidmi - dětmi Božími.
Ogaři - juž se na Vás těším. A na Vás, dcérky, také.
Váš plachý, nesmělý a málomluvný Ludva
----- PŮVODNÍ ZPRÁVA -----
Od: "Adámek Evžen"
Komu: "'jhq'" <jhq@taborradost.cz>
Předmět: Re: [Jhq] Spousta příprav
Datum: 11.8.2010 - 7:20:41
Ahoj nerváci,
vy ste šeci ňáký nervosní, oder? Nervy v kýblu. Prosím vás, vám je hej, vy si jedete těmi ostatními dopravními prostředky, ale já nervy v kýblu a teď ty děti v autobuse například chtějí blinkati (od slova blikat) a kýbl je plnej! Kam to dát! Rychlé rozhodnutí: nervy z kýble ven, ať můžeme blinkati do kyblíku, a když je kyblík plný, tak to je v kýblu. Mám takový nový projekt. Několik dětí nechám v Řečkovicích, několik v Tišnově a zbytek v Újezdě u Černé Hory a bude klid.
Muzeum řemesel dost dobrý, já su za, a protože Ludva je starší, tak hlasuju i za něho. Ludvo, nezlob se, ale demokracie už je taková. A nemysli si, že zapomeneš doma ty trapný plavky. To si pojedeš pěkně pro ně. Protože Martin skoro není starší, tak hlasuju taky za něho, protože Martin právě hledá ty trapný plavky, a tak to beru za něj a Vojta, ten si musí koupit nový, protože trošku přibral a vony jsou natahovací jen do určitého objemu a Vojta už hlasoval a je moc mladej! Takže je to odhlasováno: když bude v úterý pršet, půjde se do muzea řemesel v pondělí a už se o tom nebafme.
Konec hlášení na ruskom jazyke.
Klidnej nervák z Nervákova¨
