Druhý běh Tábora Radost 2012 je už minulostí, ale věřím, že je navždy reálnou a živou skutečností. Jinak by měly jen zdvořilostí povahu všechny "díky", které zazněly při rozloučení na adresu jeho tvůrců - vedoucích a všech obětavých pracovníků, i dětí.
Jak vše probíhalo
Na tábor se sjelo 106 dětí, z toho 45 kluků v pěti družinách z dvanácti. Zahájili jsme velmi tradičním způsobem a dík přízni počasí mohl být hned první den táborový oheň. Při něm bylo představeno dvanáctero rádců.
Neděle byla ve znamení táborového kritéria a klobouku pana purkmistra. Byl dán v sázku o to, že v městečku Spoletu není co brát a že se už nepostaví na nohy. Výsledek byl po celém dni takový, že klobouk pana purkmistra (vedoucí Jimy) nezůstal na hlavě a duchovní Spoleta (zdravotník Standa) mohl být spokojen, jak se síly Spoleťanů mobilizovaly. Táborové kritérium se dík počasí podařilo v neděli dobře odstartovat. Ale večerní program už byl pod střechou. Na rozdíl od zajímavých rekvizit pro zkoušku odvahy, které byly připraveny a toho večera pro nepřízeň počasí nevyužity. To byl pokus prvý. Druhý pokus se nepovedl v pondělí. To jsme se sešli večer v Jerichu jakože k ohníku. V lese bylo vše připraveno, leč… Přišly dešťové kapky a přesun do Saloonu. Ve středu jsme pustili sušárnu a o třetí pokus se už ani nepokoušeli. Dost odvahy bylo na tom, že jsme vyslali družiny na celoodpolední výlet, ze kterého se táborníci vrátili jako zmoklé slepice.
Snad to bylo i počasím, že v první třetině tábora nebylo těžké spatřit uplakanou tvářičku. Pobrečel si kde kdo, pravidelně pak tety kuchařky nad cibulí. Tou dobou to byly tety Marie a Reginka, které v úterý odjely a byly vystřídány tetou Libuškou a strýcem Čestmírem. Později tým doplnila ještě teta Markéta, přičemž v zásobování vystřídal strejdu Fipeho strejda Ďulík. Jejich práce vespolek byla brilantní - jídlo bylo připraveno vždy v čas a mnohdy také s velkou kreativitou (bramborám pečeným ve slupce a přílohovému salátu "hawai" by měl být věnován zvláštní prostor).
Vzpomínáte si na dvě bílé postavičky, které tu s námi na začátku tábora byly? Sestru Johanku a Františku? Mile tu s námi žily svou františkánskou řeholy a daly si tu práci, aby nám vše vysvětlily a také s námi prožívaly táborové radovánky. Taky tu s námi tábořil "statutár" Viki, který si pak odskočil za svými ženami (rozumějte manželkou a dcerou) na dovolenou.
Ve středu se počasí už lámalo a večer jsme měli matiné. V dalších dnech už bylo veseleji. Ve čtvrtek táborníci nasbírali 24 kg borůvek a v pátek byly knedlíky. A v sobotu jsme mohli mít olympijské hry. Byly uvozeny velkolepou ohňovou šou, dík talentu Johnyho a odvaze jeho kumpánů z vedení. Olympiáda přinesla krásné výkony mnoha sportovců. V neděli jsme mohli mít jarmark a také druhý táborový oheň, se scénkami, které nevím proč většinově vyznívaly jako satira táborového života. Ve vedení jsme pochopitelně byli rádi, že jsme táborníky tak inspirovali. Pan purkrabí zůstával velmi protivný, Spoleto vzkvétalo, a tak se šlo na pouť.
To už bylo pondělí, co se tak vydařila pouť do Neratova. Nejmladší táborníci sice byli pořádně ušlí, asi proto, že vymetli všechny triangly, ale stálo to za to. Nejen ten párek a povídání otce Suchára – Zajíčka.
Ve druhém týdnu jsme ve vedení diskutovali o třetím a čtvrtém pokusu odvahy. Ale v tomto ohledu nebylo dvojce roku 2012 přáno… Tak jsme alespoň vyzkoušeli schopnost některých táborníků bdít. Zvýšila se tak jejich šance pokořit hranici sedmi orlích pírek, což se však nakonec se značným náskokem podařilo jen srnci Vojtovi.
Největším zážitkem úterka byla patrně country zábava. Byla podařená díky zápalu a aktivní účasti každého z táborníka, ale i vedoucích. Ve středu zase bylo Riskuj (v suché i mokré variantě). No a ve čtvrtek, to jsme naposledy klubovali a večer se sešli u matiné. Poslední kondiční cvičení bylo – jak je zvykem – docela alternativní. Byla radost pohledět na téměř celý tábor cvičící sestavy zumby, která dík vedoucí Bártě letos opět rezonovala táborem. I v pátek jsme mohli mít táborový oheň, což ve výsledku vede k závěru, že to letošní počasí nebylo tak hrozné. Na toto téma se vedlo hodně řečí. A budiž s velkým respektem řečeno, že dělat tábor v té abysolutní nejistotě a také značné energetické náročnosti bylo velmi vysilující a že to vedoucí, instruktoři i praktikanti zvládli skvěle. No a pokud je o celkovou bilanci, ano, dost často museli schovávat, ale účastníci si jistě také vzpomenou, co všechno se krásně povedlo. Bohu i všem z vedení díky!
Marie Lukasová, hlavní vedoucí
Kdo tvořil běh:
- 7 dívčích a 5 chlapeckých družin
- Vítězné družiny v celotáborové hře: Včelky, Berušky, Ještěrky a Žabky
- Kuchyně a zásobování: Regina Blažková, Marie Černá, Marie Foralová, Libuše Kappelová, Čestmír Lukas, Markéta Šimková, Jiří Filip, Martin Žváček
- Zdravotník: Stanislav Juránek
- Vedení: Marie Lukasová, Marie Ondračková, Pavel Rezek, Vít Kubíček
- Praktikanti: Vojtěch Močuba, Vít Hordějčuk, Ondřej Linhart, Marie Brabcová, Šárka Škrobová, Magdaléna Šimková
- Instruktoři: Josef Váňa, Jakub Doležal, Jan Šmejda, Barbora Bartoňková, Kateřina Krobová, Marie Doležalová, Klára Jakubíková
- Vedoucí: Zdeněk Bartl, Vojtěch Drápal, Vojtěch Matyska, Jiří Matyska, Alois Šimek, Veronika Švábová, Veronika Voleská, Kristýna Bartoňková, Anna Fraiová, Pavla Šimková, Jaroslava Cacková
- Duchovní vedení: Otec Tišek Fráňa byl s námi přítomen po celý čas běhu, denně sloužil mši svatou a hojně také zpovídal. Otec Martin Holík přibyl ve čtvrtek druhého týdne.
- Rádcové družin: Srnci - Šimon P., Kamzíci - David K., Jeleni - Vítek B., Čáp - Tom T., Racci - Kuba H., Vlaštovky - Terezka F., Veverky - Kadl M., Ještěrky - Gabča U., Žabky - Katka S., Berušky - Hanka V., Sýkorky - Kristýna S., Včelky - Anička K.
