Tábořiště je vzorně uklizené. I díky pomoci několika rodičů a pomocníků, kteří přijali pozvání k pomoci při bourání asi čtyřiceti stanů. Jitřenková trička zvěča vyžehlená a uložená. Zvířátka zase na houbách. Jedna ze dvou tůněk na potoce, ta dívčí, je již zbavena hráze, tedy rozpuštěná. I ti nejvzdálenější účastníci snad dojíždějí domů.
Děkuji všem vám, kteří jste dění na táboře sledovali. Skončil velmi intenzivní týden - pro děti, které dostaly pořádně do těla stálým pobytem na vzduchu a v pohybu, i pro dospělé, kteří to měli stejně, ovšem s handicapem pomalejší regenerace a (částečně dobrovolného) nedostatku spánku. Inu, ačkoli někteří z vedoucích byli sami před několika lety jitřenkami, máme prostě děti v lecčem co dohánět. Ovšem vypětí nebude to, na co budeme vzpomínat. Krásné intenzity dosáhlo naše společenství v radosti a přátelství a v napojení na Boží přítomnost projevovanou v mnoha překvapeních a dárcích počasím počínaje a ochotou a dobrotou lidí nekonče. Budeme vzpomínat na nadílku zážitků. Následující má pomoci bojovat se zapomínáním.
V tématu letošní Jitřenky přišel na řadu opět první díl Letopisů Narnie. Staří bardi, totiž letití účastníci, se těší na to, že "samo se do skříně zavře jen úplné ťululum", že se znovu setkají s paní Bobrovou, že král Petr bude mužný a ušlechtilý a že Aslan bude mocně připomínat Krista a pomůže nám vnímat nadpřirozený charakter našeho života s Ním. V souvislosti s prožíváním táborového příběhu jsme pocítili letošní nepřítomnost otce Martina Holíka. Má dar nejen při čtení, ale také rozmluvami s dětmi zprostředkovávat narnijské dobrodružství. Zdravil nás na dálku ze světového setkání v Madridu a při čtení knížky jej zastupovali Jára, Martin a Bětka. Ale chyběl nám. Vzpomněli jsme si na něj také pokaždé, když jsme v ruce drželi zbrusu nové zpěvníky, které přivedl k vyhotovení.
Tým vedení byl Madridem oslaben i v několika dalších lidech, a tak jsme zlákali nové "bledé" tváře (Járu, Peťu, Lukina, Toma, Láďu, Charlieho a Vojtu). Myslím, že zaučování dopadlo dobře. Ráda bych projevila uznání a poděkování svým kolegům ve vedení - tedy těm, kdo tak pěkně pracovali přímo u dětí. Velmi mi "za ně" zalichotilo, když jsem vyslechla, jak jedna vedoucí z velkého běhu po příjezdu na závěr Jitřenky poznamenala, že Jitřenkou by měli projít všichni vedoucí, aby poznali důležitost toho okřídleného "buďte u dětí". Ano, děkuji jim, že s lehkostí a chutí byli stále s dětmi a jim přiblížení. Budoucím pokolením budiž zachováno, že letos lví podíl na přípravě Jitřenky 2011 měli Bety Škrobová, Bětka Lukasová, Evža Adámek a Danka Běhounová pod taktovkou Vojty Kozlíka a Marie Lukasové.
Ovšem nejen programem tvořen jest úspěch tábora. Ba naopak, určující je spokojenost se stravou a zdravotnictvím. Na táboře jsme se shodli, že tým Marcela Běhounová, Stáňa Kozlíková a Laďa Tomeček povýšil stravování na catering. Moc díky za přístup, který v podmínkách závodního stravování přinášel výsledky jako od maminky. A také jako od babičky - když zpracovával ty spousty hříbků, které nosily děti a filtrovala zdravotnice babička Evička. Tímto oslím můstkem se dostávám k vyjádření uznání a díku naší milé paní doktorce, která dokázala zaplašit mnohou dětskou chmuru převlečenou za nemoc a vyléčit, co nemocí a bolístkou skutečně bylo. Bohu díky se nemusela vypořádat se žádným vážnějším úrazem a ani drobností nebylo mnoho. My starší zase nezapomeneme na pohotovou kávu vydávanou během studené pobudíčkové procedury přímo z ambuláku. A přes babičku Evičku k Tiškovi - otci Františku Fráňovi. Velice mu sedla pozice rádce nás vedoucích a dědečka pro děti.
A co by to bylo za tábor, kdyby na něm chyběly děti. Ty poklady rodičů na týden dočasně dislokované k nám. Nechybělo jich letos téměř sedmdesát. Slušná dávka rozdělená do sedmi družin: Hradní stráž Cair Paravel, Družina krále Petra, Družina Tumnusů, Družina královny Zuzany, Družna Bobrů, Družina krále Edmunda a Družina královny Lucinky. Ve snaze vyhovět zájmu o tábor jsme si ukousli pořádné sousto. I díky výbornému počasí vše dopadlo nad očekávání dobře. (Mimochodem, mši svatou jsme neměli venku pouze jedinkrát, jinak bylo vždy hezky.) Ale zpět k dětem. Jaké vlastně byly?
Hlavně byly veselé a živé. Za všech okolností. I po celodenním výletu. I druhý den ráno. I po olympiádě. Byly také kamarádské - dokázaly se dělit a pomáhat si. Dokázaly se modlit vlastními slovy. (Dlouho nezapomeneme prosbu jednoho táborníka při večerní modlitbě: "Pane Bože, já tě prosím, aby se otec Tišek dožil zítřka.") Některé byly až přikvapivě zdvořilé. Například když Vojta Ž. při odvaze narazil se zavázanýma očima do stromu a nahlas se omluvil. Poznali jsme, že naše/vaše děti jsou i zbožné. To při odvaze zas Vojta Š., když natrefil na stojící a podvině mlčící postavy (vedoucí), se po chvíli raději pokřižoval. Děti byly také statečné. Vos nebylo letos v táboře extrémně mnoho, ale denně nějaké to žihadlo bylo. Mnozí táborníci to snášeli jako něco, co není třeba ani komentovat. Klobouk dolů. Čeho je moc, toho je příliš. To zas poznal vedoucí Vojta, který dost schytal, když se nasadil pro ochranu tábornice, kterou napadly lesní včely. Děti jsou také nesmírně tvůrčí. Jako napříkald Družina Tumnusů při tanečním vystoupení ve stylu rapu, která se svým frontmanem Evžou strhujícím způsobem vystihla podstatu družinového výletu k Divoké Orlici. Děti se také nechaly nadchnout pro narnijský příěh. Jako když například při pokladové hře potkaly paní Bobrovou v podání babičky Evičky, a pak byly slyšeny při rozhovoru: "Ta ale byla podobná babičce Evičce. Už vím, musí to být její sestřenice." "Ale kdepak, to by babička musela být také bobr."
Děti jsou ale především děti. Jak řekla jedna z účastnic tábora, Verunka, která zůstává na Tábor Rodin, Jitřenka je moc fain, protože jsou tam vedoucí, ale Rodiny jsou zase prima, že jsou tam rodiče. Dá-li Pán, přijdou na rok zase nové a můžeme se na ně už těšit. Ovšem to nám nezabrání pořádně si zastýskat, že jsme se z Narnie už vrátili a že mnoho kamarádů už u sebe mít nemůžeme.
Tak tedy, Jitřence 2012 zavoláme třikrát: "Enter-, totiž Aleluja, aleluja, aleluja."
Pohov! Další články už nečekejte. Pište své vlastní, aktuálnější kroniky.
Mariana Lukasová, vedoucí běhu
P. S.: Milí vedoucí, až vám bude moc smutno, hoďte všechno na Pána. Vemte do ruky kancionál a nalistujte nejprve 523, poté 932, 806 a 518. Začneme pěkně králíky v klobouku...
