V pátek večer jsme se ve skromném počtu sešli v naší krásné budově, vybalili se, povečeřeli a večer jsme strávili společně v Sednici hraním her a povídání. Aby taky ne, když jsme se už třeba delší dobu neviděli. Den jsme zakončili modlitbou kompletáře a šli jsme na kutě.
V sobotu nás ze spacáku na louku vytáhli, jak již tradičně trpaslíci. Po ranní modlitbě jsme se posilnili snídaní, takže mužské osazenstvo mělo dost sil na práci venku a dámská část se zas mohla věnovat budově a hlavně kuchyni. A protože během dopoledne už přijel o. Martin mohli jsme na mši svaté dopřát posilu naší duši. Ale ani tělo nepřišlo zkrátka, protože jsme hned po „amen“ obědvali. Po chvíli odpočinku a umytí nádobí jsme se vydali na procházku na Pašeráckou lávku a Zemskou bránu. Cesta byla krásná a pohodlná….prošli jsme suchou nohou asi tolik, jako Egypťané, když následovali Izraelský národ do Rudého moře. Ono totiž v lese na severní straně kopce bylo ještě dostatek sněhu. A toho se muselo využít. Po návratu jsme posvačili jablko a vydali se na krásnou křížovou cestu. Následovala večeře, která plynule přešla ve večer plný her. Přišli jsme na to, že nejlepší hry jsou ty, jejichž příprava trvá po dobu vysvětlení pravidel. A protože v nejlepším je třeba skončit, odebrali jsme se do kaple, kde jsme se ztišili při adoraci. Unavení po celém dni jsme rádi zalezli do spacáků.
V neděli jsme opět začali rozcvičkou, posnídali jsme slavili mši svatou a pak už začalo uklízení a balení. Po vítečném obědě jsme se s naší milou chalupou rozloučili. Setkání to bylo krásné.
Šárka
