Naštěstí se proslechlo, že poblíž Orlických hor pobývá Sherlock Holmes; ten s námi zavedl čilou korespondenci, čímž nám velmi pomáhá v pátrání.
Nejprve jsme se museli vycvičit na detektivy. K tomu nám pomohla Kriminalistická škola (portrétování, 
daktyloskopie, Kimova a Seatonova hra) a inspirace příběhy otce Browna z pera G. K. Chestertona. Poté, co z nás jsou detektivové, vyrazili jsem zkoumat okolí. Avšak průzkum okolí nám nepomohl k žádným zvláštním odhalením. Proto bylo rozhodnuto, že se nazítří vyrazí do ulic Londýna, vyslýchat svědky a zkusit rekonstruovat události, jež se staly.
Snažili jsme se zjistit některá základní fakta, například: Jak je padouch vysoký, jak byl oblečený, co měl sebou, apod. Našich pět pátracích skupin dokázalo najít odpověď téměř na všechny otázky, které si kladly; čtěte některé závěry, k nimž je jejich vyšetřování zavedlo.
Pročtěte si varianty popisu událostí.
Zloděj v noci vlezl komínem do chalupy, pomocí lana sešplhal dolů a možná si i spálil ruku.
Poté horko těžko vylezl z kotelny ven a plášť měl díky tomu celý špinavý. Když přišel do sednice, chvíli se hřál u kamen, poté mu zrak padl na onen obraz. Neodolal a vzal jej a schoval si jej do školní brašny, ale jen těžko se tam vlezl. Dal si čaj a pak dostal strach a začal zběsile šplhat po laně ven. Brašna se ale zadrhla v komíně, s čímž samozřejmě nepočítal, a obraz vypadl. když se nešťastník podíval dolů, zjistil, že je obraz roztříštěn na malé kousky. Lekl se tak, že spadl, ale nešťastnou náhodou někdo zatopil v kamnech. Rychle posbíral kousky obrazu, nacpal je do brašny a rychlým tempem vylezl na střechu a co mu nohy stačily, utíkal do lesa. Octl se pod několika krásnými smrky a zahodil brašnu. Chvíli přemýšlel, co dál, a když nedaleko uviděl na zemi listí, rychle jej posbíral a zasypal jím střepy obrazu. S uspokojením, že se zbavil předmětu doličného, se rozběhl k pobřeží, aby mohl plout do Liverpoolu. Cestou nadával a ztratil peněženku. Přespal v klášteře, jel vlakem a telefonoval svému kamarádovi, který v důsledku toho nejspíš později zemřel. Zloděj byl nešťastný a uprchl zpět do své rodné Francie. Ale nálada byla špatná; nikdo, kdo ho potkal, z něj neměl dobrý pocit.
Milý Sherlocku Holmesi, pátral jsi špatně, jsme lepší, obraz už na stěně nikdy viset nebude.
Papája, Lili, Petr, Klárka
Myslíme si, že by to mohl být Vojtěch Drápal (Woyta Woyczek Enca), protože podle výpovědi Otce Františka Fráni, který v noci slyšel podivné kroky, jsme usoudili, že podezřelý Vojtěch Drápal, jenž přesně odpovídá popisu, se šel v noci přesvědčit, jestli je čistý vzduch, aby měl na loupežný čin vyklizené pole.
Poté sejmul obraz ze zdi a odnesl ho do své tajné skrýše v jehličnatém lese, kterou následně zahrnul listím. Po návratu do chalupy napsal výhružný dopis, na kterém zanechal otisk prstu (pravděpodobně palce) a pověsil ho na místo obrazu, nejspíš aby zamaskoval pavučiny. Poté se vrátil na svoji ubikaci, kde s blaženým pocitem úspěšné loupeže usnul.
Pátrací četa komisařek Šárka, Š., Janča Šp., Venda Šp., Zuzka Sk.
Loupež: Myslím, že zloděj byl sám a udělal to takto:
Když všichni byli na Kompletáři, vyhodil lano se smyčkou a zahákl ho za komín. Vyšplhal po něm a vnikl dovnitř komínem (proto špinavý plášť). Obraz ze zdi sundal bez pomoci židle, protože byl docela vysoký (170 cm). Potom vyběhl ven a zkrátil si to přes nějakou hlínu (okolo Ontaria). V klášterci si koupil jízdenku do Letohradu atd. až do Paříže. Tam na nádraží za poslední peníze zatelefonoval komplicovi. Ten mu řekl, že za ním teď nemůže přijít, protože jejich skrýš hlídá policie. Tak se snažil dobýt na Observatoř, aby měl střechu nad hlavou. Ta byla zamčená, tak běžel po náměstí. Tam ho zahlédl prodavač u stánku, bylo 10:56 večer. Nakonec mu nabídli nějací lidé, že u nich může přespat. Na to jim řekl, že nemá peníze, že jim to odplatí později. Brzy ráno odešel a tajným tunelem (kanály) se dostal do jejich úkrytu. Od té doby jsou tam.
Tomáš P. a spol.
Zloděj ukradl obraz, lezl komínem ven, cestou k dokům, odplul do Liverpoolu,.cestou se stavil k Observatoři, pak taky v klášteře, kde přespal.
Dave
Tož to jsme vymysleli:
Pohyboval se v noci, tj. po večerce (10:56), když všichni spali. Tudíž ho nikdo nemohl vidět. Byli dva. Jeden přišle a čekal venku (zloděj); druhý (někdo mezi náma) lezl komínem po laně. To vysvětluje plášť od sazí a lano. Špinavé boty měl od bahna, protože jestli je mezi náma, tak chodí ven. Sebral v sednici obraz a schoval ho v Observatoři. Až byl obraz chován, vzal muž, co čekal, venku kolo a odjel, aby to vypadalo tak, že obraz odvezli. Komplic (ten, co je mezi náma), neznáme. Popis, co nám poslal Sherlock, sedí na toho muže, který byl venku, čekající na náhodnou příležitost, aby mohli obraz odvézt. Když muž na mostě nadával, že se mu někde něco někam nemohlo vlézt, myslel obraz; kam se mu chtěl vlézt, nevíme, ale protože ho nemohli tajně odvézt, nechali ho tady.
P.S.: Komplic je Mariana.
We are the best Káťa, Víťa, Klára a Hedvika
Jak to všechno dopadne, je záhada Podzimního listí. 
