„První Srnci, druzí Kamzíci, třetí Mufloni!“ zavolal vedoucí a skupinky se odebírali popořadě na ranní rozcvičku. „Honem, honem všichni!“ popohání svou družinku rádce Honza. Dnes vstali Mufloni obzvlášť dobře. Z tůňky jsme se vrátili zpět do stanů. „Mufloni! Spacáky za stan!“ zavelel vždy milý Honza. „Jo a taky na zuby. Martine, ty je máš už vyčištěný?“ „Jasně.“ řekl Martin. „Dejchni na mě. Chachá, nečistil! Honem si je běž vyčistit a příště nekecej :D!“
Po čištění zubů byla prohlídka stanů, kterou Mufloni zvládli na jedničku. Snídaně nás povzbudila ještě víc. Po zatroubení na konec snídaně už zazněl první signál a všichni se hrnuli na náměstíčko. Druhý signál a všechny skupinky byly vyrovnány v řadě. Po nástupu se všichni odebrali na mši. „Svačina!“ volal kdosi hned po mši. Dopoledne bylo kritérium a orlí pírka a odpoledne hra. „To zvládneš,“ přemlouvá Honzík Vašíka na indiánském žebříku. Byl už skoro u konce. Sice v jedné části dostal strach, ale překonal se a zvládl to na jedničku. Dopoledne skončilo a následoval oběd. „Hmm, řízek to není, ale co dodat…“ řekl Karel. „To jo,“ přidal se Vítek a hrabal se v květáku s vajíčkem. „No tak hoši…To se neříká!“ napomenul je Honza.
Po obědě následovala hra, ve které se hledali a zachraňovaly ikony (obrazy svatých). Po hře svačina a pořádná kondička.“Tak hoši! A teď na slalomek!“ ozvalo se z dusotu nohou a kluci poslušně běhali tam a zpět. Nakonec fotbal a běh. „Třikrát Vatikán hoši!“ A dala se do pohybu celá skupinka. Poté se šlo do sprch a bylo večerní volno. Večeře – krupicová kaše s máslem a kakaem, chutnala všem. Po večeři nástup a Velkomoravský kulturní podvečer (matiné pod jabloní). Večer přišla bouřka, kterou jsme všichni ve zdraví přečkali. A usínat, když nám na celtu kape voda, je přece naprostá paráda.
Muflon Martin Březík
