Jak už možná víte, včera přijel otec Stanislav Krátký, probošt mikulovský. Přijel až navečer, až už bylo takřka na čase zabalit se do spacáků, a na žádné větší povídání zkrátka nebyl čas. (Že na chvíli odbočím a zamotám se do balení do spacáků; je vám asi jasné, že se momentálně do spacáku nikdo nebalí, jen se každý tak trošku přikryje, ani se zipem se nezdržuje, a skrz nezašněrovanou celtu pozoruje krůpěje souhvězdí na černočerné obloze, než se i těm nejneospalejším zavřou oči a zapomene se na žár blankytného červencového dne.)
Tak tedy otec Stanislav nás dnes ráno uvítal jako vždy – sršela z něj energie, optimismus, radost a za tím vším snad i všichni táboroví nováčci pocítili životní moudrost a poznání. Děti měly příležitost pohovořit s ním na všeliká témata. Krom tradičních jazykozpytných, kdy s námi zkoušel hovořit v latině, hebrejštině a němčině, ale nezapomněl vyzdvihnout krásu a jedinečnost češtiny, došlo i na témata neotřelá jako je hudba, její interpretace a přednes, či stručný exkurz do tématiky francouzského odboje v průběhu druhé světové války.
Kdo zná otce Stanislava, jistě si v duchu říká, došlo na superbody? Rozhodně ano! Děti soutěžily ve vyhledávání úryvků Písma a vcelku se jim dařilo. S drobounkou nápovědou vyhledávali citace podle pouhého jediného slova. Musela jsem si v duchu s otcem říci: „Vy jste tedy jedineční.“ Ale myslím, že tématem dne se stala orlice.
Orlice na štítu svatého Václava dala otci rozvinout téma symboliky orlice pro křesťana. I malé děti musely porozumět přírodovědnému výkladu, kdy jsme se dozvěděli, jak se orlice stará o své mladé a jak je učí léta. Z živého obrazu orlice kdesi vysoko nad štíty hor nás otec Stanislav přenesl k třem motivům, které si můžeme s orlicí spojit – křesťan radostně dává a slouží. A již ve vysokém stupni abstrakce jsme si zkusili zapamatovat, že orlice nám dává příklad vyššího pokladu, vyššího prvenství a vyšší radosti.
Možná se na konci tohoto sáhodlouhého popisu divíte, jak jsme to mohli všechno vstřebat. Inu, jak praví otec Stanislav: „Hlavu máme na učení, nejen na účes“ a během svého povídání nám to pomohl pochopit.
Tak se u něj postupně během dne vystřídali všichni táborníci, aby načerpali trochu té úžasné energie, která z otce Stanislava jen září, zatímco zbytek tábora se věnoval jiným aktivitám. Tak například jsme dnes hráli několik zápasů ve fotbale a přehazované, abychom Jelenovi (hlavní vedoucí sportovních aktivit) trochu vynahradili ty kondičky, které jsme mu díky rozmarům počasí i našim zrušily.
No a také jsme navázali na kluby, které jsme poprvé otevřeli již minulé úterý, tedy ten den, co nám pršelo. Věřte tomu, nebo ne, ale přesto, že počasí dnes a před týdnem se diametrálně liší, kluby, které otevíráme jsou téměř totožné. Při obojím se dbá, aby děti byly vystaveny co nejméně rozmarům počasí, to znamená pod střechou a nebo v lese pod klenbou stromů. Není se co divit, že stavění hrází na potůčcích mělo při teplotě 35 °C velký úspěch. O neomezené dětské fantazii a vynalézavosti zase svědčí loutky, které dnes děti vyráběly s vedoucí Maruškou. No řekněte sami, viděli jste snad už někdy loutku vozíčkáře? A některým maminkám možná přiveze jejich dítě z tábora přívěsek či náušnice. Alespoň to tvrdili chlapci, kteří se zapisovali do klubu vyrábění šperků a korálků. Otevřeli jsme také klub dramatu, koloběžek a klub tmy a ticha, kde si děti zkoušeli komunikaci nevidomých a neslyšících. Jen o klub tance nějak nebyl zájem, především v řadách kluků. Asi to bylo tím horkem ;-). Však své taneční umění a šarm budou moci předvést snad už brzy na countrybále …
