Mnohé byly radostné, jiné zase méně, ale všechny patří do života. Než se rozjedeme do svých domovů, vtiskneme do srdce kousek tábora a pokusíme se být torchu jako Noe - chodit s Bohem. Byl nám po celou dobu příkladem, když jsme se plavili na arše a snad i bude dál v našich domovech - alespoň tím, jak se dokázal odevzdat pevně do Božích rukou.
Tak teď už jen uklidit celý tábor, zbořit zbytek stanů, naložit věci a nezapomenout na děti. Ty jsou nejdůležitější, neboť právě ony v sobě nejvíc nesou odkaz Boha živého. Díky a za rok opět tady, dá-li Pán!
maminka Jarka
