Den po Muflonsku

...ZVONEČÉK… V rychlosti vylézt ze spacáku a převléct se z pyžama do plavek. V hlavě mi zní: „Přece nezaspím první ráno!“ Do jedné ruky beru ručník a ve chvíli, kdy do druhé uchopím sandály, slyším znít fanfáry.

Vybíhám ze stanu a jen co zjistím, že celá družina je vedle mě, hlásím se s ostatními a křičím: „Muflonííí!“ Dnes máme štěstí a jsme první. S radostí a úsměvem na tváři vybíháme branou a běžíme do lesíka.

Po roce opět cítím na bosích nohou jehličí, kořeny a kamínky na cestě. Kolikrát už jsem tudy běžel? Už je to docela dávno co jsem zde běžel poprvé. Ale pořád mi to nestačí. Tyto chvíle zažívám jen tady na AMERICE!

Jakmile doběhneme zpět, ihned začínáme cvičit a protahovat svoje těla. Po pár minutách slyším: „Mufloni do tůňky!!!“ Všichni se obujeme, vezmeme ručníky a běžíme do tůňky. Z kopečka se běží snadno. Během minutky jsem u tůňky. Na nic nečekám, odhazuji ručník a skočím do vody. Když vylézám z vody, tak jsem někdo úplně jiný. Do této chvíle jsem ještě spal. Až nyní jsem úplně vzhůru. Studená voda horského potoka umí divy. Možná i díky ní jsem celý minulý rok nebyl nemocný.

Teď už nás čeká jen cesta nahoru. Stačí pár kroků a už cítím všechny svaly v těle. Do kopečka už nám to zabere trochu víc času, ale přesto se snažíme běžet.

Protože jsme první, tak máme hodně času na vyčištění zubů a úklid stanů. Den pokračuje obvyklým způsobem. Kontrola pořádku, snídaně, nástup, mše svatá, zpívání v saloonu, anděl a oběd. Po obědě je polední klid, kdy spokojeně trávíme vynikající oběd.

V odpoledním bloku je možnost vybrat si klub podle své chuti. Teď už jen svačina a jde se na KONDIČKU. Rozděleni do 4 skupin cvičíme a protahujeme svá po roce zlenivělá těla. Nesmíme zapomenout na speciální jednotku Commandos, která pod vedením Šneka poctivě posiluje. Na závěr kondičky se proběhneme v lese a rychle do sprchy. Studená voda je to nejkrásnější, co může v téhle chvíli být. Ze sprchy zpět do stanu převléct do čistého a nahoru na louku. Ulehám na trávu a ležím. Dělám to tak každý rok. Jsou to ty nejkrásnější chvíle. Jen ležet a dívat se nahoru na mraky nad sebou. Vítr fouká a tráva kolem šumí podivnou písničku. Zavírám oči a nořím se do krásného snu. Probouzí mne až hlas zvonu, který svolává na společný růženec. Po růženci utíkáme na večeři a poté na nástup. Večer trávíme společně s družinou Berušek a hrajeme různé hry v klubovně.