Že jste o kmenech takového jména jakživi neslyšeni? Cha: Jednotlivé rodiny měly pár chvil na to, aby se rozhodly, kterým kmenem, národem, podnárodem budou; jaké bude jejich jméno. U prvního táborového ohně se nám postupně představily.

Rodiny hned na začátku dostaly úkol "prozradit" jméno svého kmene, pronároda a vytvořit také charakteristický pokřik. U večerního táborového ohně se pak postupně navzájem představili jednak každý člen rodiny samostatně, tak splečně jako evangelizovaný kmen. Vypadá to následovně:

• Rodina Pokorných z Brna je severským kmenem Rampouchů:
  • Ať je zima, sníh a led,
    Rapouši jsou ready hned!
    
• Štefkovi z Valašského Meziříčí jsou Mohykáni:
  • Kdo má černé vlasy vraní?
    Samozřejmě Mohykáni!
    Říkala nám maminka,
    že jsme asi vyjímka.
    
• Coufalovi z Olomouce jsou Indiáni Čapulíni:
  • Indiáni Čapulíni nejsou žádní bambulíni.
    V Olomouci domov máme, rádi vás tam uvítáme!

• Odložilovi Holešovští: Kmen Kengerů:

  • My jsme z kmene Kengerú,
    s nabrůšenů sekerů!

• Policerovi z Brna, kmen Apačů:

  • Apač volá hurá,
    zpívá, hraje, čurá!

• Coufalovi z Rousínova jsou kmen Coufapysků Křováků:

  • Úú-ááá, Coufapysk,úúú-ááá, Coufapysk!
    Modlit jste nás učili,
    my vás potom mučili,
    na cibulce dusili,
    a pak s koprem vařili.
    Mňam, mňam, Coufapysk,
    chceme další kněze sníst!

• Klusákovi z Brna, kmen Klokaktusů:

  • Hopsa, hopsa, klusy klus,
    je jedině Klokaktus!

• Zatloukalovi z Rousínova, kmen Tuaregů:

  • Tuareg má koráb pouště,
    Velbloudovi…
    .....
    misie nás baví!   (jejich řeč není pro středoevropana snadná k zachycení)

• Odložilovi Tlumačovští, kmen Indiánů Šošonů:

  • Amerika v srdci chová
    i Šošony z Tlumačova!

• Vaculovi z Dolan u Olomouce, kmen Vaceyů:

  • Písek, duny, Sahara,
    voda není zadara.
    Chceš-li zažít hody snové,
    vítají Tě Vaceyové!

• Kubíčkovi z Brna, kmen Maseyů – Kubeyů:

  • Kubeyové z divočiny
    přijeli sem na prázdniny!

• Skřičkovi z Kroměříže, kmen Eskymáků Kokosů na sněhu:

  • Kdo si kdo si kokosy,
    hu-hu, na sněhu,
    beranice, čepice
    u Divoké Orlice,
    huhu, na ledu. Hu!

Některé z pokřiků značí, že už k nim křesťanství proniklo, často jsou ale v tak primitivní fázi, že mnohde není (kromě jídla, jak vidno) na čem společném stavět. Inu, uvidíme za pár dnů...

Zaznamenal o. Martin