Z Brna to hrneme na Svitavy….„Já chci pustit Kluse!“…Opatov…“Já se nudím!“…Česká Třebová…“Už tam dejte něco jinýho!“…Ústí nad Orlicí…“Vážení, já se fakt nudím!“…Klášterec, Amerika. Konečně jsme tady. Konečně! Obcházíme nám známá místa, vítáme se s kamarády a scházíme se všichni ke slavení mše svaté. Jsou to pro nás vzácné chvíle. Ovzduší je plné radosti a přátelství, sluníčko svítí a slibuje nádherný den. Už letí vzhůru vlajky, všechny hlavičky se zaklání a očka mžourají do sluníčka. Je zahajovací nástup. Už jsme zvyklí na všelijaká překvapení a tak zvědavě čekáme, v jakém duchu se bude naše setkání letos odehrávat. Broučci! To je pěkné. Doma bych ještě někde našla „broučkové kolíčky“ (identifikátory) z rodinek před x lety. Stavíme si domečky, aby nám v nich bylo dobře, aby do nich nepršelo, bylo v nich teplo a útulno. Obdivujeme výtvory ostatních broučků a slibujeme si navzájem návštěvu: “Přijďte někdy na polívčičku!“ Zvou nás Broučci ze závětří, Broučci od borůvky i Broučci z daleka, co se jim říká Bludní Holanďané. Dokonce i Broučci z pod břízy a Broučci od osmi klád. Ani Broučci od dvou jeřabin nezůstávají pozadu. A tu nás volají všichni Broučci od sedmi hříbků.; ti, co zůstávají v přízemí, ti co zůstávají v prvním patře a i ti, co jsou v podkroví. Ó to se máme! To bude polívčiček!
Pak je krátký čas na sportování a vycházky do okolí. Večer zpíváme a modlíme se u táborového ohně. Den se schyluje a broučínci, broučci i berušky půjdou spát.
Dobrý Bože, děkujeme ti za krásu všeho stvoření!
Děkujeme ti, že máš rád všechny broučky.
Prosíme, požehnej nám, ať Tobě a lidem, hodným i nehodným, dobře svítíme, jak Ty si přeješ.
maminka Majka Pokorná
(beruška Mecháčková z Marylandu)
