Co je s náma dál?

Věřte nevěřte, zatím ještě přežíváme. Plujem a plujem, potopa stále stoupá a v arše je nám příjemně. Dokonce doufáme, že potopa nikdy neskončí.

   Volný čas si krátíme dopoledním tvořením, malováním obličejovýma barvama po našich tvářičkách nebo třeba umýváním nádobí. Ano!! Umýváním nádobí. To nás baví ze všeho nejvíc. Každej den se do lodní kuchyně dostaví několik pomocníků, kteří neustále křičí: Špinavý sem! Špinavý sem! Špinavý..." a v zápětí přidávají:  "Práce je důležitější než zábava! To je naše heslo!"...

   V čas odpolední trošku prošploucháme místní vody. Abyste rozumněli - po rodinkách jsme vyplouvali na okruh ontárenský, kde se naštěstí nikdo z nás nevyšplouchl úplně. To až ty naše Treperendy. Klasika, dvě tam zahučely aji s hlavama.

   Večer to všechno utichá. Není ani osm hodin a všechny děti jdou poslušně spát, rodiče s nimi, tu a tam už je jenom slyšet vrznutí zavírajících se dveří a  pak už jen samé oddychování. Teď přicházejí na scénu cvrčci...

 Ale       POZOR!           POZOR!               POZOR!               POZOR!              POZOR!               POZOR!            POZOR!

Realita je jiná. Celá archa se chvěje v základech a nejen rodiče rozjíždí naši ArchaPárty. Na palubě blikají neony,  zní světové songy a ArchaBar je ve svém největším vytížení. "Ouky kouky", "Makarena" a "LetKiss" jsou největší vály. Vše je ale pod kontrolou a ve chvíli, kdy Noe zavelí, že už se náš večer nachýlil ke konci, zakončíme večer modlitbou a jdeme spát. Teď už opravdu dobrou noc a sladké sny!

vaše Treperendy