Včetně našeho zásobovače Fipeho a i Pavlíka a Giovanyho. Poprvé jsme dětem na snídani připravily pomazánku z nutelového krému, po které se jen zaprášilo - nezůstal ani ždibínek. Ke svačině, po mši svaté, byl ledňáček. Vzhledem k tomu, že děti dopoledne hrály Formule, nachystaly jsme jim k obědu květák ála mozeček, aby měly nejen v nohách, ale i v hlavě. Asi si říkáte, proč nebyly k obědu ryby, takové typické páteční jídlo. Rybičky se nenechaly zahanbit a objevily se v odpolední pomazánce. Večeře byla prohozena s večerním nástupem. Tento nástup byl delší díky vyhlašování výsledků celotáborové hry, a tak sme se svorně těšily na buchtičky s pudingem, po kterých se též jen zaprášilo. Doufám, že děti i vedení byly s naším dnešním kuchařským uměním výtečně spokojeny. A dokonce si troufám tvrdit, že nejen dnes, ale i čtrnáct předešlých dní si děti pošmákly. Protože jsme vařily s úsměvem a láskou. A hlavně jsme měly spolehlivého zásobovače; bez něj by naše úsměvy přišly vniveč.
Jája, kuchařka
V příloze článku je fotogalerie celého dne.
