Středa byla dost náročná. Jak pro nás kosy, tak určitě i pro ty děti. Dopoledne to ještě šlo. Každý dělal něco jiného. Jedni hráli „mezidružinovky“ (jak jsme zjistili, jsou to utkání mezi dvěma družinkami v nejrůznějších úkolech. Musím uznat, že jsem se vážně nasmál, když kluci porazili holky v lakování nehtů), jiní šli sbírat borůvky a další nám pak zase otrhávali večeři.
Zato odpoledne vážně stálo zato. Už jsem si zvykl, že po táboře občas chodí lidičkové oblečení ne zrovna moderně (no nevím, jak jinak říct, když se někdo oblíká jako za dob svatého Pavla), ale tím to teprve mělo začít. Každá družinka se postupně odebrala pod vedením starověkého kompasu (GPS – tomu teď říkají) do lesa. Ale ne jen tak ledajakého lesa. Čekala je dlouhá cesta městy, kterými putoval svatý Pavel, a v každém městě získávali indicii, kam a jak dál. My s Igorem jsme si museli pořádně pohnout, abychom stihli navštívit všechna města společně s dětmi, protože ty se opravdu snažily, aby se se svatým Pavlem mohly setkat co nejdřív. K setkání mělo dojít v Římě. Ale víte, jak je Řím veliký? Móóóóóc. A tak je jasné, že i když do Říma děti dorazily, na samotné setkání si musí ještě chvíli počkat.
Váš nedočkavý kos Ilja
