Prety, pověřená vedením večerního koncertu, mě oslovila, jestli také nepřipravím nějaké číslo. Zavrhla jsem složité klavírní vystoupení a sáhla po nové písni v jitřenkovém zpěvníčku. Je u dětí oblíbená, z filmu Princezna ze mlejna. Bylo zapotřebí sólistů – chlapce a dívku. Tak jsem šla za Vlčetem, který pěkně zpívá a navíc slavil narozeniny. Našla jsem ho na táborovém náměstí ve společnosti mj. i Froda.
„Vojto, pojď zazpívat písničku na matiné. To zvládneš. Ale potřebuješ partnerku.“
„Jakou písničku? Tak jo. Ale koho.“
Frodo se zapojil: „Já být tebou, tak řeknu buď Zuzce nebo Broskvičce.“
Nesmála jsem se nahlas, protože jsem si nebyla jistá, zda jde o vtip. Broskvička byla na táboře naposledy na I. běhu, teď ji jako vedoucí na Jitřence nemáme. „Broskvičku? Frodo, to jako chceš být vtipnej?“
Po chvíli váhání s vážnou tváří přisvědčil: „Jo, to jsem chtěl být vtipnej. Ale řekl bych spíš Třešničku.“
„Třešničku?!“
Ale Třešňa se právě doma stará o své dvě dcerky. „Třešničku?“
„Nó, Třešničku, ta přece zpívá dobře.“
„Třešničku? Ale vždyť ta tady taky není. Znáš ji vůbec?“
„Řekl jsem Třešničku? Dyť já myslel Švestičku!“
Dík této krásné peripetii jsme s potěšením vzpomněli na - rovněž nepřítomné – Buchtičku, Sasanku, Perličku, Řasičku, Mušličku, Jahůdku a Mrkvičku. Vše dobré, děvčata, a brzy někde ahoj!
Námořník Mariana
