Na večerním nástupu nám byla nabídnuta možnost spát v noci pod širým nebem. Všichni byli nadšení a těšili se na velký zážitek. Když skončil program, začali jsme se ukládat ke spánku. Každý popadl kartáček na zuby a pastu, rychle vykonal poslední potřebnou hygienu a už soukal ven matraci i spacák. Zbývalo nachystat si plavky a ručník na ráno a doufat, že přes noc nepřijde bouřka. Někteří zájemci ztratili odvahu. Pro jistotu zvolili bezpečí stanové celty. Já jsem sice odolala lákavému pohodlí ve stanu, ale bez starostí jsem rozhodně nebyla. Jak to udělat, abych případně nezmokla a zároveň si užila atmosféru noční Ameriky? Zabalila jsem se do spacáku a nechala otvor jenom na nos, abych mohla dýchat. No jo, teď neuvidím na tu nádhernou oblohu a zářící hvězdy. Otevřela jsem tedy spacák až po ramena, ovšem to mi zas byla zima na krk. Když jsem se pokoušela více zakrýt, zasekl se mi zip. Přetočila jsem se na bok a zoufale se snažila opravit vadu. V tu chvíli mě však přemohla únava. Odebrala jsem se do jiných světů a nechala si zdát o velkém vozu, medvědici a ostatních souhvězdích. Stejně si myslím, že Amerika nespočívá ve hvězdné obloze, ale v hvězdném obsazení vedoucích a táborníků.
Marta Sýkorová, rádkyně Sýkorek
Líbí se Vám, co dělá Radost? Pomozte nám dělat RADOST!
