Nebudete tomu věřit, ale je jich rovných 111 a ještě ke všemu jsou plní radosti. Ale pěkně od začátku.

Tento den byl nejteplejším dnem v roce a proto jsme nosili jen kraťasy a tričko bez rukávů, abychom se tolik nezapotili. Po ranním probuzení a protažení jsme si pěkně uklidili stany, vyhodili poslední zbytky knedlíků z prvního dne tábora a čekali, až se k nám dostaví vedoucí k prohlídce našeho stanu. Myslím, že ty knedlíky byly kouzelné, protože po tom týdnu byly k nepoznání.

Na snídani jsme doplnili zásoby pro správné spalování našeho biologického motoru (mimochodem velice šetrného k životnímu prostředí) a upalovali na nástup, kde nám vedoucí Jirka sdělil, co dnes budeme podnikat. Vyhlídky byly opět skvělé. Hned po mši svaté lovení orlích pírek, lesní hra. Ještě než budu pokračovat, tak vám přečtu jeden ze záznamů lesní hry od Owena.

Lesní bojová hra

V pátek 1.8. se tábor rozdělil na dvě poloviny, aby jedni šli na kluby a druzí na lesní bojovou hru. Odešli jsem k lesu, který po jarní koupi patří nám a tam nás vedoucí Alka rozdělila na dvě místa a jednu skupinu záškodníků. Poté jsme šli do lesa a každé město se posadilo na jednu stranu lesa. Našim cílem bylo zaplatit daně císařpánovi (Koďovi). Ty peníze jsme museli získat od druhého města a donést je císařpánu. Nebylo to lehké, neboť nás chytala šestičlenná skupina záškodníků. Když nás chytili, museli jsme odevzdat život – plastový žetonek, a peníze – papírky. Obě města Efez a Korint pobíhala sem a tam po lese a sháněli peníze i životy. Lupiči dokonce dostali víc peněz nežli císařpán. Neb jen málokdy se podařilo i jim uniknout. Po skončení jsme se přesunuli na Anděl Páně a pak na oběd.

Owen, - Dominik Vít, 13 let, družina Kamzíků

Tak a co bylo dál?

Mohli jsme si vybrat z tzv. klubů, kde nám vedoucí pomáhali vylepšit naše dovednosti, jak sportovní tak i umělecké.

Chtěl jsem vyzkoušet klub Ringo. Pěkně mi to znělo v uších a byl jsem zvědavý, co to je. Myslel jsem si, že to bude nějaký pěvecký klub a já moc rád zpívám, ale k mému překvapení se jednalo o sportovní disciplínu. Ringo kroužek je takový malý gumový kroužek, kterým se hází podobně jako s létajícím talířem přes volejbalovou síť. Dokonce se dá hrát i se dvěma ringo kroužky zároveň.

Těšil jsem se na oběd. Měly být buchty všeho druhu - borůvkové, malinové, švestkové - a ty já moc rád. Konec dopoledního bloku se blížil a hlas zvonu nás zval k modlitbě Anděl Páně. Poklidili jsme všechny ringo kroužky a utíkali do kostela.

A už to tu bylo. Buchty dozlatova upečené, chutné a bylo jich spousta. Dali jsme si do nosu. Teda nemyslete si, že jsme se snad o buchty poprali. Jen jsme se pořádně nadlábli.

Odpoledne byl program trošku mokřejší. Pro pěkné počasí bylo nejlepší vyrazit k Orlici. A tak se i stalo. Celý houf dětí vyrazil k Pašerácké lávce a následně až k Zemské bráně, kde pro nás Pavlík přichystal vodní atrakci „namoč se a neulítni“. Byla to přímo akrobatická disciplína. Když si děti hrají, čas ubíhá rychle a za krátkou chvíli, alespoň mi to tak připadlo, jsme vyrazili zpět do tábora, kde pro nás mezitím kuchařinky připravily výborný oříškový koktejl.

Svačinou skončil netradiční den a pokračoval již zcela tradičně – růžencem, večeří, nástupem a čištěním zubů. Do postýlek jsme tehdy uléhali úplně jinam než bylo zvykem. A to přímo pod hvězdné nebe. Byla to nádhera, usínat pod tou spoustou nádherně svítících lampiček, které tak moc připomínají Pánovu blízkost. Byla to skvělá regenerace před … ale to už vám povím až zítra, děti.

Teď už hupky do postýlek, zavřete očka a nechte si o té nádheře třeba zdát. Dobrou noc.

Váš strýček Fjodor