Milá děťátka,
chtěl bych vám teď povědět o jednom krásném dni, ale nevím, kde začít, protože se toho stalo tolik … Byl to vskutku adrenalinový den. My pejskové jsme totiž lovci, a tak jsme se dali na lovení. Ale ne jen tak ledajaké. Lovili jsme orly. A hlavně jejich pírka. Trošku jsem si polámal hlavičku při louskání šifer a úkolů u jednoho orla, Logik se myslím jmenoval. A pak jsem si polámal i tělíčko, když jsem se snažil ulovit Obratného orla. Ale vybalancoval jsem to, takže jsem zůstal celý, abych přeskočil orla Saltuse. Když jsem byl malý, přál jsem si být popelářem, ale hned můj druhý sen byl, abych se stal stopařským psem a pomáhal detektivům v řešení zapeklitých případů. Teď už vím, jak na to. Pomohlo mi k tomu přemožení orla Detektiva. Ostatní orlové mi před nosem ufrnkli a já už musel na oběd.
Když už jsem si bříško pěkně nakrmil, chtěl jsem si malinko schrupnout … chrrr. A zdál se mi takový zvláštní sen. Vyrazili jsme směr Pašerácká lávka a ještě dál. Najednou jsme uviděli obrovského pavouka. Když jsem ho uviděl, hned jsem si řekl, že by se mohl jmenovat Pavlík. A ten pavouk si spřádal svoje sítě přes divokou řeku. A protože se velkého hmyzu bojím a s vodou se my pejsci kamarádíme, jen když musíme, rozhodl jsem se překonat nebezpečně vyhlížející proud raději suchou tlapkou. Ani jsem se nenadál a už jsem visel nad vodou. Když už jsem měl pod tlapkami zase pevnou zem, chtěl jsem si to zopakovat. Bylo to bezva! Ale to jsem už musel pokračovat dál. Vyběhl jsem na skálu a kouknul se dolů. No, asi jsem to dělat neměl, protože to byla vážně hloubka. A tam že se mám spustit? Ale protože jsem byl, milé děti, malý ale statečný kluk … pardon … pejsek, zkusil jsem to. Když jsem se tak houpal ve vzduchu, trošku mě zamrzelo, že nejsem Čáp, Racek, Vlaštovka, Sýkorka, Včelka nebo aspoň Beruška a neumím lítat … ale já vlastně umím lítat, no trošku se mi to plete, ale vždyť je to jenom sen. Nebo není?
Jestli to byl sen, tak byl vopravdu úplně vopravdovej.
A aby adrenalinu nebylo málo, byl jsem osloven, abych předvedl na večerním Matiné pod jabloní něco ze svého umění. Tak jsem zavyl a sklidil jsem obrovské ovace. Ale i ostatní. Já třeba tleskal tak, že mě až pálily tlapičky. Byl to legendární kulturní zážitek.
Ale teď už dobrou noc děti, když budete hodné, nějaký ten kousek z matiné si budete moci také poslechnout.
Váš strýček FjoDor
PS: Jo, a odřel jsem si koleno. A když jsme u těch kolen, můj bratránek z pravého kolena, strýček Fido, vás moc zdraví.
