Třetí běh putuje se sv. Václavem

Končí první měsíc prázdnin, ale právě tímto dnem konce začíná rovněž třetí běh tábora Radost. Tábora letos zasvěceného svatému Václavu.

Po příjezdu dětí se odehrál nástup, kde byla nejen představena idea celého tábora, společně s insigniemi svatého Václava v podobě meče a štítu se svatováclavskou orlicí. Nástup jsme zakončili společným zvoláním Aleluja, které jsme zopakovali dokonce devětkrát!

Chvíle na zabydlení a už nastal čas svačiny. Však už byli všichni po dlouhé cestě na tábor pořádně vyhládlí. Svačinu následovaly v rozvrhu dne táborové řády. Jestli chceme společně patnáct dnů vydržet, musíme hrát podle pravidel, a ačkoli podle pravidel slušnosti umíme hrát všichni, existují i určitá specifická táborová pravidla, která je potřeba znát.

Když se chýlilo seznamování s fungováním našeho tábora ke konci, objevili se v Jerichu, táborovém kruhu, tři podivné postavy. Z jejich rozhovoru vyplynulo, že dva mladíci byly kněžici Václavem a Boleslavem a postarší muž byl jejich učitel. Zrovna měli hodinu počtů a Václav se chtěl jít učit ven a nebýt zavřený pouze v kamenné kobce se dvěma okny. A jelikož to byl rozumný nápad, vydaly se do okolí i všechny děti shromážděny ve svých družinách.

Po nalezení učitelů rozsetých po tábořišti se u nich družiny nejen dozvěděli některé nové věci o české zemi v desátém století, ale podařilo se jim díky jejich píli dostat i táborové zápisníky, které je budou provázet po zbytek jejich dobrodružné cesty ve stopách svatého Václava.

Po získání zápisníků následovala mše svatá nejen na poděkování za šťastný příjezd do tábora, ale i jako prosba o Boží požehnání a ochranu. Mše – večeře – nástup, zbývalo už jen jediné. Sejít se u ohně a společně si zazpívat několik krásných písniček, které můžeme slyšet jen v našem společenství.

Během ohně proběhlo slavnostní pasování rádců družin, kterým byla svěřena důvěra a vedení ostatních dětí. Kéž jim Bůh pomáhá v jejich práci, která je pro zdárné fungování tábora kritická. Když jsou rádci osobnostmi s velkým O, tábor se nemůže nepodařit, a my věříme, že ti, které jsme vybrali, jimi opravdu jsou.

Nakonec už jen zbývá jako na nástupu napsat našemu táboru devětkrát Aleluja!

Aleluja! Aleluja! Aleluja! Aleluja! Aleluja! Aleluja! Aleluja! Aleluja! Aleluja!

Vojta Drápal, vedoucí