Abych pravdu řekla, moc jsem se sem netěšila, v autobuse jsem neviděla skoro nikoho známého a měla jsem mizernou náladu. Po chvíli si moje sestra Verča začala povídat s Renčou a pak mě s ní seznámila. Renča nám povyprávěla, jak to na Americe chodí a najednou jsme byli na místě. Vystoupila jsem a nevěděla, jestli si mám kufr vyložit sama nebo už jít a doufat, že ho dovezou nahoru. Po krátkém úseku betonové cesty jsme vstoupili do lesa.
Úplně mě přešla mrzutá nálada. Po pravé straně bublal stříbřitý potůček, možná řeka, a nalevo se tyčily mohutné skalní kameny. Vůbec jsem nečekala, že tu může být něco tak nádherného. Nechala jsem se unést rozmanitostí a kouzelností zeleně. Ani jsem si nevšimla toho obrovského kopce. Mezi stromy jsem zahlédla nějaký stan. Najednou jsem byla na Americe..
Marťa, Ještěrky
Na tomto táboře jsem poprvé. Včerejší první den byl dobrý, protože tábor předčil všechny moje představy. Večer u táborového ohně jsme zpívali různé písničky a potom jsme viděli část z života sv. Jany z Arku. Když se trochu víc setmělo, šli jsme do stanů a spát.
Ráno jsem vstala dřív než budíček, ale vstávat se mi nechtělo. Ležela jsem ve spacáku do té doby, než začal zvonit budíček. Rychle jsem vyskočila ze spacáku a oblékla se do plavek. Popadla jsem ručník a utíkala s celou naší družinkou Ještěrek na rozcvičku. Po rozcvičce v mokré trávě jsme utíkali do tůňky.
Verča, Ještěrky
