Drahé děti,
Je to sice už dávno, co se tento příběh stal, ale snad na nic nezapomenu. Tenkrát letního večera na náměstíčku pod starým stožárem (2x padesátižár) zazněla zpráva o údajném pokladu v Římě. A ten poklad byl sv. Pavel. Teda on nebyl poklad, ale to se tak o skvělých lidech říká, že jsou poklad. No a my jsme se tam měli dalšího dne vypravit. „To mě podrž“ říkal jsem si. Do Říma je to dobrých 1200 km a to máme za zítřek ujít a ještě se vrátit do tábora? No skutečnost nebyla až zas tak hrozná. Bylo to jen jako. Teda ne jako ve snu, ale jako na památku toho, že tam putoval, tak jsme šli po jeho stopách. Vlastně ani ne po jeho stopách, ty už zavál prach… no prostě jsme šli jakoby do Říma. Cestou jsme potkávali jeho známé nebo postavy, které s ním měli něco společného. Představte si, potkali jsme Eutycha, to byl takový trouba, který jednou při Pavlově kázání vypadl z okna. Prý usnul při meditaci. No ale potkali jsme ho živého a zdravého, tak to snad nebylo tak hrozné. Jo a taky nás zastavili manželé Akvila a Priscilla. Už jsem o nich slyšel z dřívějška, ale myslel jsem si, že jsou to značky minerálek. Nicméně uměli výborně tkát stany, a protože měli chvíli čas, tak nám to i názorně předvedli. Zažili jsme i bouři na moři, ale o tom vám vyprávět nebudu, protože byste se pak báli a nemohli usnout.
Zážitků z cest máme spoustu a bylo by to ještě na dlouhé vyprávění, ale ještě je toho hodně co bych vám chtěl říci a čas se krátí.
Nakonec jsme úspěšně dorazili do Říma, kde na nás Pavel nečekal. Ne, že by tam nebyl, ale měli jsme se s ním setkat až dalšího dne.
Čas, který nám zbyl na zotavení vyplnily finálové zápasy ve fotbale a přehazované. Všichni předváděli neuvěřitelné kousky a myslím si, že bez nadsázky by mohli všichni vyhrát.
Na večer nám ještě Sokol promítl pár obrázků z cest, které jsme za uplynulých 12 dní podnikli a pak už nás spacáčky volaly do svých náručí.
To je dnes vše má milá … děťátka. Hupky dupky do postýlek a zítra ať moc dlouho nevyspáváte.
Dobrou noc
Váš strýček FjoDor
