Milé děti,

dnešní pohádka bude jen kratičká.

Ten den jsme byli skoro pořád někde pryč z tábora. Asi abychom poznali i okolí našeho krásného tábora. Dopoledne jsme vyrazili do lesa, běhali po lese a obírali různé keříky, borůvkové, malinové a taky ostružinové – těch jsem se zvlášť přejedl. Až jsem měl pořádně ušmudlaný čumáček.

Odpoledne nám svatý Pavel zanechal svůj list, který jsme měli doručit do těch nejvzdálenějších krajů. A víte, že se nám to podařilo. No vlastně jak komu. Tak posuďte sami. Citát, který jsme se měli naučit zpaměti a předat svým spoludružníkům zněl:

Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla.                        

Řím 13, 11 – 12

Já jsem se ho naučil skoro celý. Když ale projde takový citát osmi hlavinkami, jako je ta moje, může z něj vzniknout třeba něco takového:

Víte, že je právě čas, čas ... noc a den.

Stručně řečeno, užili jsme si ten den spoustu legrace.

Ale aby jí zase nebylo moc, večer jsme naladili na vážnější notu. Sešli jsme se v táborovém kruhu při záři malého ohníku a zaposlouchali se do nádherného příběhu o Jeffovi a Hankovi. Byla to vlastně taky taková, trošku smutná, pohádka na dobrou noc. Třeba vám o tom, děti, taky jednou budu vyprávět.

Ale teď už dobrou noc děti a krásné sny. Třeba se vám bude zdát o tom, o čem vám budu zítra vyprávět.

Váš strýček FjoDor