30.11.2006    Plzeňský deník  str. 29  Zajímavosti

Praha – České úřady nejčastěji v celé Evropské unii odebírají děti rodičům, které nepokládají za dobré. Případů, kdy úředníci takto zasahují do rodin, stále přibývá. Odborníci považují odebrání dětí za drastické a říkají, že ve většině případů vůbec nemusí úředníci krajní možnost použít. Totéž přiznává i ministerstvo práce a sociálních věcí. To, že odebrání dětí bývá v Česku nezákonné, uznal i Evropský soud. Naposledy v říjnu v případu rodiny Wallových, jimž úředníci sebrali čtyři děti.

V čele žebříčku

S počtem dětí do tří let, které byly odebrány rodičům, je Česká republika už léta na špici tabulek. Podle průzkumu z roku 2004 připadá v Česku na deset tisíc dětí 60 dětí v kojeneckých ústavech. Česká republika tak suverénně předstihla Rumunsko (33) či Bulharsko (50) a například ve Velké Británii je to pouze jedno dítě, v Norsku dvě, v Polsku devět.

Tři procenta týraných

Statistiky odebraných dětí narůstají rok od roku. Zatímco před třemi lety vzaly úřady z rodin, kde se narodily, 6 914 dětí, v roce 2005, z něhož jsou k dispozici poslední čísla, se jich muselo se svými rodiči rozloučit víc než osm tisíc. Za poslední tři roky také vzniklo 47 nových dětských domovů.
"Týrané a zneužívané děti tvoří podle našich odhadů jen tři až čtyři procenta odebíraných dětí," nabízí pohled do zákulisí statistiky Věra Bechyňová z občanské společnosti Střep, která se snaží pomáhat rodinám v obtížných životních situacích.

Nechat vykrvácet

Podle zkušeností společnosti Střep lze odvrátit odebrání dětí v 70 procentech případů. S rodinou se však musí pracovat a musí se jí nabídnout podpora. "Děti jsou odebírány preventivně, aniž by se jim poskytla pomoc," říká Bechyňová, jejíž sdružení už pomohlo na stovkám rodin. "Často končí v ústavech jenom kvůli bytové situaci rodiny."
V Česku totiž neplatí to, co v zákoně na sousedním Slovensku: finanční či bytová situace nesmí být důvodem k odebrání dětí. Zkušenost s odebíráním dětí má i zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová, která prošetřovala na čtyřicet takových případů. "U většiny jsem došla k závěru, že šlo o nepřiměřený zásah do rodinného života," říká.

ELIŠKA BÁRTOVÁ
Ombudsman