Třetí táborový den začal bezvadně. Ráno nám svítilo sluníčko, breviář v kapli jsme úspěšně zvládli a zanedlouho už děti stály v plavkách na náměstíčku. Rozcvička nám šla úplně sama, šplíchání pod hadicí taky, jen to převlékání z mokrých plavek zabírá některým mladším pořád ještě dost času. V plánu byl celodenní výlet do Petrovic a tak jsme spacáky ani nemuseli vytahovat ven. Zato snídani jsme zvládli coby dup a za chvíli už všichni stáli, samozřejmě v tichu a v pohovu, na náměstíčku. V ranní scénce nás rytíř z princovy družiny poslal na pomoc Jiřímu, který uvízl v hladomorně. Děti se mu zcela tedy bleskurychle vydaly na pomoc. Každý vedoucí vedl za ruku minimálně dvě děti a cesta nám rychle ubíhala. Z kopce, do kopce, po louce, po silnici. Celou dobu jsme řešili velmi důležité věci jako, kam chodí princ Jiří na záchod a jak se dá uspat hlídač, tak moc, aby se dal obejít a je nutno dodat, že jsme byli občas velmi překvapení, co všechno děti dokáží vymyslet. Později se holčičky bavily na téma domácí zvířátka, případně pohádky a kluci byli zase zcela zabraní do motorek, bunkrů a druhé světové války.
Za necelé dvě hodiny jsme byli na místě. Většina dětí se okamžitě po příchodu vrhla na trampolíny a klouzačky, zatímco vedoucí byli rádi, že si na chvíli můžou sednout do stínu. Když jsme si dostatečně odpočinuli, Jára začal číst další část příběhu. Abyste si to dokázali jednodušeji představit, děti zaujatě poslouchali, sem tam ukusovaly rohlíky a vedoucí polehávali s čímkoli přes oči na trávě.
Celé naše spokojené kempení zakončil „přelet“ baby Mračenice na koštěti. Kdybyste to náhodou chtěli vědět, bylo mi horko, paruka až na nose a držet lana od sedáku a koště zároveň není nic jednoduchého, ale ty překvapené obličeje dětí stály za to. Jen malá Sofinka čekala černou kočku na babině rameni a nakonec dospěla k závěru, že by ji vítr asi sfoukl dolů J.
Ještě jsme se stihli podívat na živou reportáž s princeznou Jitřenkou a brzy už jsme byli na cestě. Mladší děti jsme poslaly autobusem a starší se vydali pěšky. Cestou někteří zvládli zkoušku hladu a žízně (žádný strach, půl hodiny nežužlat rohlík a necucat flašku zvládli úplně všichni) pár odvážlivců se pustilo i do mlčení.
Když jsme došli do tábora, poslali jsme všechny kompletně do sprch a pak jsme si užívali družinkové volno. Následovala večeře, kterou po namáhavém dni všichni ocenili. Dál nás čekala slavnostní mše svatá s otcem Hardym a skvělé bylo, že nám, mám pocit, ani neusnulo žádné dítě. Pak už jen spěšné vyzubání a mohli jsme se zavrtat do spacáků.
Martička Kozlíková 16.8.2016
