Po noční hlídce jsme se probudili do náropčného dne. Včera večer už nás opustili rádci, aby šli na svůj dvoudenní výlet, a tak se dnes více o družinku staráme my podrádcové. Ovšem hned po nástupu jsme se nachystali i my ostatní na celodenní výlet a ve skupinách podle věku jsme vyrarzili.
Já ve skupince starších jsem šla asi 17 km do Rokytnice. Tam jsme, jako hlavní cíl našeho výletu, navšítivili zdejší muzeum Olických hor. Nejmladší děti dokonce zkoukli kratší dokument, ostatní jsme dostali interaktvní pracovní listy, se kterými jsme muzeem procházeli.
Dalším bodem programu byla návštěva místního konzumu, na což se všichni nesmírně těšili, neboť čas na táboře pokročil a zásoby sladkostí se neúprosně tenčí.
Při cestě zpátky jsme zvládli splnit orlí pírko žízně. Také jsme si zahráli nějaké mini hry.
Došli jsme unaveni do tábora a všichni šli do sprch. Následoval velice odpočinkový a velice nutný večerní klid. Po nástupu nás vedoucí poslali spát, avšak ve chvíli, kdy jsme si konečně zalezli do spacáků nás vylekal signál pro rychlý nástup. Utíkali jsme na náměstíčko, kde jsme zjistili, že budeme ještě plnit orlí pírko únavy. V naší skupince jsme měli za úkol sedět v tichosti v saloonu a psát si diktované znaky, číslice a písmena.
Byl to náročný den, ale moc hezký, i proto že se každý musel trochu překonat a všchni nakonec dokázali svoji vytrvalost a odolnost.
Terezka a Klárka, za družinu žabek
